Vůně dětského šamponu, kávové zrnko zapomenuté na lince a nekonečný seznam úkolů v mobilu. To byl svět Elly. Stála před zrcadlem v koupelně a otírala pastelku z rámu, kterou tam zanechal nejmladší. Odraz jí vracel známou tvář – trochu unavenou oči, vlasy stažené do praktického culíku, tričko s nepatrnou stopou přesnídávky na rameni. Byla to ona, Ella, manželka Marka, máma dvou holčiček, správkyně…

Probudila se do šedavého světla časného rána. První myšlenka nebyla úzkost. Nebylo to ani provinilé „co jsem to udělala“. Byl to klid. Tělo bylo příjemně unavené, uvolněné, jako po dlouhé, náročné, ale vítězné partii. Vedle ní bylo místo prázdné, ale teplé. Z kuchyně se linula vůně čerstvé kávy. Zvedla se na lokti a rozhlédla se po pokoji. Její švestková krajka ležela přehozená přes opěradlo…

Celý týden se líně táhl. Vzduch kolem Hany vibroval jemným, neustálým napětím. Pracovala, vařila pro Elišku, poslouchala její školní historky – ale část její mysli byla neustále jinde. Připravovala se. Studovala šachové koncovky s novou, zostřenou pozorností. Každý večer, když uspala dceru, usedala k počítači a analyzovala partie mistrů. Hledala ty okamžiky, kdy šlo o všechno. Ale hlavně se…

Zdi předsíně chladily její nahá záda, ale jeho tělo před ní žhavé jako oheň. Mezi nimi už nebyl žádný prostor, jen vášeň, teplo a splynutí. „Počkej,“ vydechla Ella proti jeho ústům. Jejich dech byl teď společný, zrychlený. Jemně, ale s nečekanou jistotou, ho odtlačila – jen na půl kroku, jen aby mezi ně vstoupil vzduch a ona mohla vidět jeho tvář, zmatenou a ztemnělou touhou. „Co je?“ zašeptal…

Středa se stala novým magnetem v jejím kalendáři. Den, kolem kterého se vše točilo. Nečekala na něj – spíš se na něj soustředila, jako na důležitý tah, který je třeba si předem promyslet. Domácí úkol: pět online partií v aplikaci. Zprvu ji poráželi i počítačoví začátečníci. Pak začala vidět vzorce. Otevření, střední hra, koncovka. Jako by se v jejím mozku probouzel dřímající sval – bolestivě, ale…

Druhé pondělí bylo jiné. Napětí už nebylo o strachu z neznáma, ale o napjatém očekávání. Ella – ne, teď vlastně Hela – si oblékla červené šaty, které jí Marek kdysi daroval k výročí a které od té doby visely ve skříni jako krásná, ale nepraktická vzpomínka. Dnes se skvěle hodily. Byly jejím brněním, její druhou kůží, která jí připomínala, kým se chystá být. Odkaz na první díl - Pondělní hra 1 V…