Ve stanovený čas jsem zvonil na zvonek malého domku. Trochu mne přepadl strach, že jdu do domu, ze kterého nemusí být úniku, jak kdyby byt v paneláku byl záruka bezpečí, že je vlastně pořádně neznám a další podobné obavy co by kdyby. Jenže zvědavost byla silnější, a to už Petr vycházel otevřít branku. Kostky byly vrženy. Přivítání probíhalo v přátelském duchu, skoro až familiárním, jak…