Ten hlas nebyl hlasitý. Nemusel být. Přistoupil bez zaváhání. Každý pohyb byl klidný, přesný. Nepřemýšlel nad tím, co přijde — jeho síla spočívala v tom, že byl připravený přijmout cokoliv. Ne proto, že by neměl vlastní vůli. Ale protože ji dokázal odložit. „Víš, proč jsi tady?“ zazněla otázka. Na okamžik zvedl oči, jen krátce. Stačilo to. „Abych sloužil,“ odpověděl tiše. Nastalo ticho. Dlouhé,…