Kdybych teď otevřel dveře tvé kanceláře, na okamžik se zastavím a budu tě pozorovat. Jak sedíš za stolem a snažíš se soustředit na práci, ale ten známý úsměv v koutku rtů tě prozradí dřív, než stihneš cokoli říct. „Ty tu nemáš co dělat“ řekneš tiše. A já se jen usměju. „Přišel jsem za tebou.“ Postavím se vedle tebe a budu si užívat ten okamžik, kdy se naše oči setkají. Vždycky mě dostane ten tvůj…