Jana měla ráda chvíle těsně před zavírací dobou. Cukrárna se ztišila, vitríny se pomalu vyprazdňovaly a ve vzduchu zůstávala směs vůní čokolády, vanilky a čerstvé kávy. V těch okamžicích si připadala nejvíc sama sebou – ne jako provozní manažerka, která musí řešit směny, objednávky a stížnosti, ale jako žena, která vnímá drobnosti. Poprvé si ho všimla v úterý. Přišel pozdě odpoledne, když už…
Její byt byl ponořený do teplého šera. Lampička v rohu obýváku vrhala měkké světlo na její holé nohy a na sklenku vína, kterou držela v ruce. Stála opřená o kuchyňskou linku a pozorovala tě tím pohledem, který v sobě měl něco nebezpečně klidného — jako by přesně věděla, co s tebou udělá ještě dřív, než se tě znovu dotkne. „Celý den jsem na tebe myslela,“ řekla tiše. Odložil jsi klíče na stůl a…
Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a zbarvovalo moře do odstínů zlata a mědi. Seděla na terase malého apartmánu, bosé nohy opřené o chladnou dlažbu, a nechávala si jemný vánek hrát si s vlasy. Dovolená měla být hlavně o klidu — o knížkách, víně a dlouhých večerech beze spěchu. Jenže pak se objevil on. Poprvé ho zahlédla ráno na pláži. Stál ve vodě po kolena, slunce mu kreslilo stíny na zádech a…
