🖤 KAPITOLA 2 — Zkouška Sofie si sedla na okraj postele, ruce opřené o matraci, nohu přes nohu. Už neplakala. Její tvář byla klidná, až příliš klidná. Ten druh ticha, který nevěstí nic dobrého. Zvláštní bylo, že se ani neoblékla. Hroty ňader jí vyzývavě trčely do prostoru. „Tak mi ukaž, že to myslíš vážně,“ zopakovala. David klečel u dveří, nejistý, ale neschopný odejít. „Jak… jak to myslíte?“…

🖤 Kapitola 1. Střet David otevřel dveře do bytu s pocitem, že vstupuje na známé území. Klára mu dala klíče už dávno, jejich vztah byl tichý, pohodlný, bez velkých slov. Věděl, že má nevlastní dceru Sofii, osmnáctiletou, ale ta se mu vždycky vyhýbala. Nikdy ji neviděl — jen slyšel kroky za dveřmi nebo útržky hudby z jejího pokoje. Dnes to bylo jiné. Když vešel do kuchyně, zarazil se. Uprostřed…

🖤 KAPITOLA 4 — Prasklina Když skončil, pokoj vypadal jinak. Ne dokonale, ale jinak. Sofie vstala, z poskládané hromádky si vybrala jemně síťovaný top a přetáhla si ho přes svá pevná ňadra. Přešla k němu. Tentokrát se nezastavila těsně před ním — nechala mezi nimi malý prostor, který byl paradoxně mnohem intimnější než blízkost. Všiml si, že hroty bradavek se derou mezi drobné otvory látky. Bylo…

🖤 KAPITOLA 5 — Očištění Sofie stála před ním pouze v onom černém síťovaném topu a černých kalhotkách, jinak bosá a prostovlasá. David klečel. Vzduch byl těžký, nabitý, téměř elektrický. Její hlas byl tichý, ale pevný, když řekla: „Tady začíná něco, co už nepůjde vzít zpátky.“ Podívala se na něj. Její oči jako by náhle pokryla vrstva ledu. Hlas jako by ztmavl temnou mocí a David by přísahal, že…

🖤 KAPITOLA 3 — První úkol Sofie se zvedla. Pohled měla překvapivě klidný, ale její tělo působilo napjatě, jako by se snažila udržet v sobě něco, co se dralo ven. Pokoj kolem ní byl v chaosu — rozházené oblečení, otevřené zásuvky, polštáře na zemi, deka srolovaná do rohu. Nebyl to jen nepořádek. Byl to otisk jejího dne, jejího rozpoložení, jejího vnitřního zmatku. A David to cítil, i když o tom…