Klíček od romantika Opírali se přes zábradlí a hleděli do řeky. Chvíle byla těhotná romantikou. Nebe nad řekou bylo taky těhotné romantikou a zábradlí se pevně držely desítky orezlých zámků, mláďátek té romantiky. Řeka pod mostem ukrývá bezpochyby plnou truhlici romantického pokladu v mosazi klíčů i v zámkovém železe. A ta řeka bedlivě jako racek pozorovala další dvojici…

Ulovil jsem krásnou veteš z fysikálního kabinetu. Vypadá to vpravdě strašlivě, jako cívka, kterou se mučí partizáni a grilují kuřata. S mosaznými, dozlata vyblejskanými hejbátky. Na mahagonovém podstavci. Věděj bohové, že s tím strojkem neumím. Věděj, že ani nevím, co to je. (Teda... už mi to kamarádi vysvětlili.) Věděj taky, domík jsem svědomitej, takže bych to samozřejmě jen tak pro…

Kočkování se o pomyslné vodítko Za univerzitní knihovnou poklimbávalo pár študentů na jarním slunci, na vyhřáté trávě, na vzácně svěžím povětří. Mezi kopečkem s lavičkou a pásem neprůhledného, zlatě a bíle rozkvetlého roští oddělující park od chodníku a obyčejného, zaprášeného světa se uvelebila dvě děvčata, sice stranou od přímých všetečných pohledů, přesto ale pořád dost na očích…

Podvečer dospěl, zestárl ve večer a za praskotu krbu meditoval o reinkarnaci v noc. Špunty už nezpívaly o svém vysvobození z hrdla lahve tak často a i jiná hrdla již byla volná a většinou jen znaveně dýchala. V křeslech a gaučích rozvaluje se důstojná pánská smečka, tak důstojná, jak jen povolené župany či z kalhot vytahané podolky černých košil dovolují, hledí přes číše vín a koňaků na…

Žalm 71 "Ahoj, co to bude, až to bude? Píšeš Jejíškovi, žes bylo hodné dívče?" Odsunul jsem židli a rádoby kurážně si přisedl. "Mám napsat Pánovi vyznání," brouklo ďouče stydlivě a uraženě. "A jde ti to samo, koukám?" Konec propisky byl okousaný stejně intenzivně, jako měla tři prsty umodřené. "No, já nikdy na slohy nebyla. Ale když on řekl, že mě hýčká, vychovává a pečuje o mě a…