Je mi třicet, v Amsterdamu jsem poprvé a konečně mám pocit, že jsem tam, kde mám být. Už dlouho jsem snila o tom, že se vydám do města, které dýchá tolerancí a kde moje ženskost nikoho nepobuřuje. Když jsem vystoupila z vlaku na Centraal Station, nasála jsem ten vlhký vzduch a věděla jsem, že tohle je začátek mého skutečného příběhu. Moje první kroky vedly kolem kanálů, jejichž hladina se leskla…
Tlumené basy z hlavního sálu nočního klubu mi vibrovaly pod nohama, ale tady, v soukromém zákulesí, bylo relativní ticho. Seděla jsem na kožené pohovce, na nose usazené dioptrické brýle, a urovnávala si látku velmi krátké minisukní. Moje nohy v černých, jemných síťovaných silonkách naostro svítily v přítmí místnosti. Jemně jsem si přejela rukou po stehnech a užívala si ten specifický, dráždivý…
Další kapitola mého příběhu se odehrála o pár měsíců později. Tentokrát už jsem nebyla tak naivní jako poprvé, ale ta touha vyrazit ven v plné parádě mě opět pohltila. Tentokrát jsem se rozhodla pro úplně jiný styl – zvolila jsem tmavě modré šaty, které těsně obepínaly mou postavu, a místo černých silonek jsem tentokrát sáhla po ultra tenkých tělových, které působily dojmem druhé kůže. Můj make…
