Víte…já jsem vážně neměl žádné vedlejší úmysly, když jsem si k sobě pozval Terezu. Jen jsme se měli společně učit, jako dva obyčejní kamarádi, oba dva v dlouhodobém vztahu. Zkoušky se totiž s koncem letního semestru blížily přímo zběsilým tempem a oba jsme prostě potřebovali někoho, kdo nám utřídí v hlavě tu strašnou porci pouček a paragrafů do příslušných krabiček. Moje přítelkyně byla zrovna…
Vždycky jsem věděl, že mám v sobě našeptávače. Vnitřního démona, který mě nutil přidávat do povídek i fantazií fyzické i psychické utrpení, dominanci, zoufalství a spoustu dalších pocitů, které jsem obvykle skrýval hluboko uvnitř v sobě samém. Nechtěl jsem, aby mě ovládl. Snad jsem se za něj styděl, jako se stydíme za legrační nos nebo ráčkování. Vlastně byla skoro první, kdo ho odhalil. Náhodou…
Jestli něco nemám rád, jsou to romantické komedie. A Tereza to moc dobře ví. Takže se z nich stala poměrně efektivní forma trestu ve chvíli, kdy jsem něco provedl. Jenže naštěstí, tuhle hru můžou hrát dva. O čem mluvím? Leželi jsme v posteli, trochu se o mě opírala a v televizi běžela snad ta nejstupidnější věc, kterou jsem kdy viděl. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl přesvědčen, že Tereza si…
