„Tak to už snad by stačilo!", vykřikl jsem z okna na skupinku hlučných mužů, vykřikujících neustále něco na někoho do průchodu mezi domy naproti našeho hotelu. Jejich reakce byla nijaká, mávli jen rukou ať neruším a pokračovali dál v pokřicích a koukání do prostoru jež byl mým očím skryt. Bylo krátce po půlnoci a mě se chtělo šíleně spát po firemním večírku, na kterém rozhodně nebyla nouze o…

Je to už pěknou řádku let kdy jsem byl vyslán na služební cestu kamsi na sever, plnit přání našeho zákazníka. Měla to být nejen moje první služební cesta do zahraničí, ale první služební cesta vůbec. Zprvu jsem nebyl moc nadšen kvůli vyřizování a papírování, ale pozitiva nakonec přehoupla misku vah s negativy. Představte si měsíc mimo naší republiku, mimo váš běžný život, kdy nemusíte řešit…

Je květnové úterý, něco málo po desáté hodině večer. Stojím na péroně s cestovní taškou na kolečkách a vyhlížím netrpělivě noční expres z Prahy do Ostravy. Jel bych samozřejmě raději o něco rychlejším spojem, ale ty poslední mi bohužel nevlastní vinou ujely a ty co neujely byly stejně plně obsazené. To je také důvod, proč jsem lehce nervózní z každé minuty o kterou jsem v Praze déle než bych…