Bylo léto a panelák dýchal teplem celého dne. Otevřené okno pouštělo dovnitř měkký večerní vzduch a tlumené zvuky města. Seděl jsem na pohovce a vedle mě byl on — trochu nesmělý, ale s očima plnýma zvědavosti. Kousek stranou stál starší přítel, tichý a klidný, jako někdo, kdo ví, že někdy stačí jen být. Usmál jsem se na mladíka a jemně jsem se k němu přiblížil. Nešlo o spěch, spíš o soulad. Opřel…