No, ale v tom zbozňovaní může být i možnost pro tu vzájemnou neokoukatelnost ... když je to vztah boha a bohyně, pak to může fungovat i po dekadach vztahu, ale je potřeba si udržet tu jiskru, u obou, aktivně to budovat, nespokojit se s tim, co mají a taky nehledat cokoliv primárně jinde mimo vztahu (to jinde muze byt fajn zpestření), obracet tu energii a pozornost do vztahu... a stejně se to nemusí povest, jednomu nebo druhému dojde dech, přijde nemoc, děti... věci, které berou sílu na zboznovani a které člověk nema ve sve moci je spousta ... ale podle mě ta šance na neokoukazelnost neexistuje, zvlášť na tu duševní...

Povedlo se mi to dvakrát... neexistuje nic lepšího a už to nechci nikdy zažít 😂🫣

Když jsi v tísni, řekni to písní 😆

Je potřeba si dobře vybrat, já si koupil webinar "A co když se zamilujes" za par stovek a dalo mi to hodně, včetně toho pozadí, na cem tyhle věci vznikají a jak k tomu přistupovat

Taky Olgu občas sleduju/poslouchám, ale nikdy jsem teda nebyla v placený sekci... Takže říkáš, že to stojí za to?

Taky Olgu občas sleduju/poslouchám, ale nikdy jsem teda nebyla v placený sekci... Takže říkáš, že to stojí za to?

Dřív mě to lákalo ze stejného pohledu, proč to nejspíš zkraje láká všechny - představa bezpečného emočního přístavu partnerství/manželství říznutá svobodou v tom, koho zrovna chci šukat... krása.
Čím starší jsem byl, tím víc jsem si uvědomoval i rizika a negativa s tím spojená a viděl jsem jich víc a víc, zatímco pozitivum zůstávalo nadále jen to jedno.
No a dnes? Mám dojem, že po světě pobíhá až žalostně málo osob, které by mi dokázali byť krátkodobě, nabídnout lepší stimulaci (o dlouhodobé nemluvě) než moje partnerka, že snažit se překopat kvůli těm pár jednorožcům celou naši partnerskou dynamiku by bylo nepraktické, možná až se znaky kretenismu.
Všem takto žijícím přeji jen to dobré a ať jim to takhle vychází až do smrti, ale určitě to není pro každého. A pokud si člověk jako první řekně "páni to by bylo skvělý moct legálně šukat víc holek než pořád jen tu jednu" (což byla i moje prvotní představa a motivace) nejspíš by to ani neměl zkoušet, protože to nejspíš nebude pro něj.😁

U nás je to zatím v takový tý bublině nad náma. Mám od toho očekávání, že to bude pocitově příjemnější než nevěra. Tu nemám ráda ani z jedný strany, byť ji z minulosti znám z obou stran a baví mě o ní psát povídky i nevadí mi ani ve filmech nebo tak. Když se někdo v mým okolí trápí nevěrou, cejtim s ním soucit, ale nijak mě to nedrtí. Jen si říkám proč si tohle lidi dělaj. Proč je tak těžký sdílet to, že můžou bejt a přetýct sympatie někde jinde. Proč jsme to tak intenzivně naučený. Proč je společensky přijatelnější žárlivost než jistá otevřenost. Mám tolik otázkek, ale zatím mám moc málo odpovědí. Lidská sexualita mě fascinuje a cejtim, že potřebuju hledat nový způsoby, jak ji můžu poznávat. Jak poznávat sebe. Když jsem pracovala v sexshopu, paradoxně jsem soustředěním se na témata, se kterejma přicházeli zákazníci, nejvíc poznávala sami sebe. Dozvěděla jsem se o sobě mnohem víc než jsem čekala. Takže... Nemám odpovědi na tvoje otázky. Mám jen další otázky a ambice (poznání). 🙂 Díky, že tyhle témata otevíráš (a děkuju i ostatním, co se nestyděj je otevírat a psát svoje zkušenosti) a že nastiňuješ i to, že to není jenom žůžo.

A ráno sa prebudiť a ruka v šerbli 👍👍🤣🤣