Pod krkem. „Už toho mám vážně dost.“ Slzy, rozchod, bolest. „Hele Lucko, už mě celkem sere na tebe koukat, že u toho stolu už pár týdnů sedíš, jak hromádka neštěstí,“ bouchala Katka rukou do stolu, až jsem poskočila leknutím. Zmohla jsem se jen na pokrčení…