Sten potichu vyšuměl v prostoru a jeho ústa stále hladově sála na střídačku mé bradavky. Vlak poklidně brázdil jarní krajinou a já zažívala možná nejerotičtější zážitek. Tedy alespoň tohoto těžce vydobytého výletu. Pomalu se odtrhl od mých prsou, krku, lakonicky…

Sobotní večer. Jako kterýkoli jiný nejdříve začal. S přáteli v naší hospuůdce, u jiného stolu pánská společnost v čele s mou „sídlištní láskou". Bývalou. Večer krásně plynul, zábava pokračovala v podobě pravého hospodského „voka co bere" a já je obrala vsechny. Další…

„Ty oči, ta arogantní sráčská tvář.“. Problesklo mi hlavou a je to pár let zpátky, a já si přesně pamatuju ten první pohled. Kdy jediné podívání se poskytlo dojem, ten první a správný, jak si každý z nás myslí a na který myslí při prvním setkání. Jenže, jak se tak říká…

Jsou dny, kdy se zážitky nedají přenášet, zakonzervovat ani předat. Ale každý (nejspíš, možná a určitě) by zrovna tento chtěl ve svém životě mít. Žít tady a teď, ruku v ruce s časem - na který vlastně zapomíná. Děkuji za dnešní večer, ruku v ruce napříč roztodivným…

Není to nic Valentýnského a není to nic, na co jste ode mě zvyklí. 😉 Pokud bude mít úspěch (a vyhraji kredity 😉😂), přidám pokračování 😉. Dopr..., říkám si. To není možné. Proč jsem se k takové šílenosti propůjčila. Z tolika lidí a oni vybrali mě. Ale co, zvládnu to.…

Dnes v noci jsem ze spaní křičela Tvoje jméno, já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout... „Ach jo, já tu písničku prostě nedostanu z hlavy.“, pomyslím si, když v koupelně nanáším stíny na oči. Z kuchyně se ozývá manžel, jestli má jít se mnou. „A co tam budeš dělat?…

Umím si představit, jak přijdeš zezadu, posuneš ruce po mých bocích směrem vzhůru, abys tím pohybem zvedl košili. Vzápětí ses ke mě pevněji přimkl, odhrnul vlasy z krku, a měl tak lepší přístup pro uvítací polibek. Nakláním hlavu bokem, abys měl přímou cestu k mým…

Aneb - proč jsem mrcha, ale nesnáším to. Nenávidím, když mi někdo nastavuje zrcadlo mého chování, protože vím pak jak se cítí, když mu totéž dělám sama. A třeba to dělá i nevědomky, ale já jsem běsná vzteky. Stejně tak strachy, že to dělá naopak vědomě aby mě…

... samotná žena na SW.... Kdesi jsem tu dnes narazila na myšlenku, která mě zaujala... A to, že prece samotná ženská jde na SW proto, že se přece nechce vázat. Že jen má rada v díře různé ocasy. Proč by tam jinak lezla.... A co když je to tak, že se naopak bojí?…

Nebudu bilancovat... nedělám to moc ráda, ohlizet se zpět, i když minulost mě posouvá. Posouvá mě k lepším zítřkům, a tak i věřím, že ten další rok, co začíná po půlnoci, bude lepší. Že se spousta věcí, situací vylepší a změní. Že prostě - bude líp. Milý amatéři....…