Tak přesně tohle si říkám dlouho, hodně dlouho. Dařilo se mi to i přes drobné zádrhely vcelku dobře i dodržovat. Sem tam nějaký flirt, koketování - o.k. - ale víc nic. Nemám zájem o pozdější divné pohledy, vyhýbání se, trapné mlčení. Jak říkám, dařilo se mi - doteď. Řekněte si, je to v klidu, firemní akce - bowling, večeře, nic dramatického. Vlastně se vám tam ani moc nechce. Večer příjemně…

Zvrátil mi hlavu a snažil se utišit můj hlasitý projev, ale marně. Ve stejném okamžiku však ale zajel až na doraz do mé zadní dírky, která tím vším drážděním byla přístupná a zvlhlá. Myslím, že čekal, že stuhnu oněmělá hrůzou, můj dodatek k právě vzniklé situaci však vyrazil dech jemu. „Na víc se nemůžeš? Ukaž mi tedy, kdo je tedy pánem!". Na víc nečekal, přirazil ještě jednou, důrazně, cítila…

„Myslela sis, že si se mnou můžeš hrát? Líbilo se Ti mít chvíli moc, co, děvko?". Oči se mi zalily slzami. Byla jsem šílená chtíčem, vnitřek mně hořel a on si tu užívá svou chvilku nadřazenosti?! „Jdi se vycpat, kreténe!", ze chvíle, kdy jsem se vznášela na obláčku vášně a naprosté blaženosti přišel skok dolů a okamžitý chlad. „Jak jsi mi to řekla?", s neskrývaným překvapením a zlostí zároveň…

„Ouuuu, tohle není reakce, kterou jsi očekávala, že?" volá na mě mozek ve chvíli, kdy se těsně kolem mého prstu sevře svěrač jeho dírky. Setrvám na místě a očekávám jen dvě možnosti. Pobídku k pokračování pohybem jeho těla, nějaký lehký náznak toho, že chce, aby se hrátky dál ubíraly tímto směrem. Nebo... Odtažením se od mého postupného dobývání. Chytrý chlapec. Chce dál hrát tuto hru. Poznala…

Ze strnulé polohy, kdy jsme oba vnímali své vlastní pocity, uspokojení a naplnění, že KONEČNĚ víme, jak skvěle do sebe zapadneme, mně probral tichým hlasem: „Tak rozjedeme jízdu do neznáma?". Procitla jsem skoro okamžitě s vědomým úplného naplnění a souhlasně mu pokynula propnutím boků vzhůru. Přirazil. Tvrdě. A znovu. Přidržujíc se jeho ramen jsem se prachsprostě nechala tvrdě šukat a líbilo…

Chvíli mi trvalo než oči šeru přivykli. „No to si ze mně snad dělá prdel!" šokovaný mozek vysílal nohám signály, aby co nejrychleji vzaly do zaječích. Ty ale v rozporu s tím, co chtěl, odmítaly poslechnout. Trvá mi než se v prostoru zorientuju. Malá vířivka v jednom rohu mistnosti. Komoda z tmavého dřeva s obrovskými šuplíky na straně prostější. Stěny zdobily pestré akty mozaikového typu, kdy…

S pusou stále plnou jeho ztopořeného mužství, opřeného už teď o zeď a hlavou lehce zvrácenou, jsem to najednou byla já, kdo určoval tempo a rytmus. Jak opojné! Najednou jsem pocítila slabé záškuby a věděla jsem, že přišla chvíle se v mžiku rozhodnout, zda pokračovat do jeho prvního finále či naopak zatáhnout za ruční brzdu. No, už kvůli jeho předchozímu škádlení a dobývání jsem zariskovala hned…

Když jsme se od sebe s popadajícím dechem odtrhli, a já se konečně směla pořádně nadechnout, zjistila jsem, že polovina našeho oblečení už je z našich těl poházená po předsíni. „No páni, za tohle můžu i já?! Kdy se to stalo a jak dlouho už tu jsme?" vůbec jsem si nedokázala představit časový horizont, který od výstupu z taxíku a líbání za dveřmi uplynul. Ale nijak to nevadilo, vlastně jsem…

Sten potichu vyšuměl v prostoru a jeho ústa stále hladově sála na střídačku mé bradavky. Vlak poklidně brázdil jarní krajinou a já zažívala možná nejerotičtější zážitek. Tedy alespoň tohoto těžce vydobytého výletu. Pomalu se odtrhl od mých prsou, krku, lakonicky poodstoupil a rovnou se zeptal: „Mám Té ošukat rovnou tady nebo vystupuješ příští stanicí se mnou?". Začalo se ve mně odehrávat…