Nešla jsem tam kvůli koncertu. Byla to jen záminka, jak nebýt sama doma. Po tom, co všechno mezi námi skončilo, jsem v sobě měla jen prázdno a vztek. A věděla jsem, že dneska chci jediné – prostě se s někým vyspat. Bez závazků, bez vysvětlování, bez snahy budovat něco…

Večer začal tiše. Tlumené světlo lampy, zatažené závěsy, hudba sotva slyšitelná, jako ozvěna našich myšlenek. Seděla jsem na okraji postele, nohy pokrčené pod sebou, tričko sklouznuté z ramene. Vlasy jsem měla rozpuštěné a trochu rozcuchané. Místnost voněla chtíčem. …

Večer. Dveře tvého bytu se otevřou a já tě čekám. Všude je ticho. Předsíň je osvícena tlumeným světlem. A já. Na zemi, na koberci. Nahá. Klečím tiše. Vlasy rozpuštěné. Skloněná hlava, ruce na stehnech. A pak se podívám. Do tvých očí. „Vítej doma. Dneska… chci,…

Ráno. Tvoje rty na mém stehně. Jemně. Dlouho. Ale dál nejdeš. Odtrhneš se. Usměješ se. A já vím… že teď už jsem jen tvoje hračka. „Tohle si budeš muset zasloužit, Nixx.“ Ta věta mě málem zlomí. Zůstávám na posteli, kolena k sobě, rty rozkousané, oči přivřené, celá v…

Když by přišel večer, svět by se ztišil. Záclony by se lehce vlnily nočním vzduchem, v dálce by šumělo město. Ale tady, v mém malém světě, existovalo jen to jedno místo – ta jedna místnost, jedno teplo, jedno srdce. Celý den jsme kolem sebe kroužili. Smáli se.…

Den začal jako všechno ostatní mezi námi – opatrně. Několik zpráv. Sdílený obrázek, krátký komentář. Pak delší. Tvoje slova se mi v telefonu rozlévala jako ranní světlo. Psal jsi tak opravdově, tak přítomně, že jsem měla pocit, jako bys byl hned vedle mě. Každé tvoje …