Když jsem po desítkách kilometrů doběhla za poslední ostrý horský hřeben, svět už se pomalu začal zbarvovat do měkkých odstínů večera. Rozprostřela se zlatá hodinka a vítr už nebyl ostrý. Jen se o mě lehce opíral, jako by mě chtěl zpomalit, pohladit po zpocených pažích…

Seděli jsme naproti sobě tak blízko, že jsem si uvědomovala každý jeho detail. Měl zvláštní způsob, jak naslouchat. Nepřerušoval. Jen se lehce naklonil dopředu, jako by chtěl každé slovo zachytit dřív, než dopadne na stoleček mezi nás. Když jsem domluvila, vždycky na…

Bylo po desáté, když jsem vešla dovnitř. Večerní kavárna byla jako vždy touto dobou téměř plná. Mezi šumem tichých konverzací pomalu dýchala ambientní hudba. Dlouhé tóny, které nikam nespěchaly. Objednala jsem si filtr a sedla si ke stolu u okna. Až po chvíli jsem si…