Výlet do neznáma s neznámým V.

Chvíli mi trvalo než oči šeru přivykli. „No to si ze mně snad dělá prdel!" šokovaný mozek vysílal nohám signály, aby co nejrychleji vzaly do zaječích. Ty ale v rozporu s tím, co chtěl, odmítaly poslechnout.
Trvá mi než se v prostoru zorientuju. Malá vířivka v jednom rohu mistnosti. Komoda z tmavého dřeva s obrovskými šuplíky na straně prostější. Stěny zdobily pestré akty mozaikového typu, kdy nebylo možné identifikovat, zda je to muž, žena či spojení několika těl.
Nejvíce mne však zajímá obrovská postel uprostřed místnosti, masivní dřevo, sloupky trčící snad až do nebe v každém z rohů. Ale spousta polštářů, které tento výjev doplňují mi k tomu jaksi nepasuje. Vidíc překvapení v mých očích pronáší: „Budu Tě tu uctívat jako královnu, tak aby ses tak mohla i cítit. Zároveň Tě ale omrdám jako sprostotu děvku a Ty budeš řvát - JEŠTĚ!" S těmito slovy zavírá za námi dveře a já stále si nejistá pokynem rozumu, zda ho neposlechnou a neuteču, se ho držím za ruku a nechávám se odvést k posteli, aby i poslední kousky oblečení mohly vzít za své.
Přitom se mi hlavou honily možné i nemožné scénáře, jak by se večer mohl vyvíjet, jeden lepší než druhý a zároveň šílený, kam až se moje mysl dokáže zatoulat podpořena chtíčem, touhou a vlastně hladem po vzrušení, které ve mně po celý den vyvolával.
Otáčí mně tak, abych mi lehkým přistrčením umožnil dosednout na kraj postele a hned, jak se toto událo klekl k mým nohám. Vyzul mi boty, nepostřehla jsem jak a kdy si nanesl na ruce jakýsi gel a lehkým tlakem palců začal masírovat ztuhlé nárty, pomalým tlakovým cvičením, kdy bylo vidět, že to nedělá poprvé, se posouval přes kotníky k lýtkům, kterým též věnoval náležitou péči. Pomalu jsem se uvolňovala a on povzbuzen mým záklonem hlavy a položením se na lokty, se odhodlal posunout se s masáží výše. Lehce propnuté nohy mu umožnily věnovat se i podkolením jamkám tak, aby se mohl snáze posouvat po stehnech kde se na chvíli zastavil celými dlaněmi. Čekal na můj souhlas. Řečený slovem či pohledem, ale čekal.
Mozek se v tu chvíli uklidnil úplně. Věděla jsem, nevím jak, ale že jsem v bezpečí. I když se mnou chce provádět řečené i neřečené. Věřila jsem mu.
Pokynutí hlavou bylo pozvánkou pro jeho ruce, které v zápětí ihned následovaly jeho ústa. Přisál se k mým kalhotkám jako včela na nektar, rukama svíral pevně za zadek a já přímo zasténala blahem.
Potřetí.

Sál mi poštěvák v labužnickém opojení a mně se podlomily lokty. S tvrdým dopadem na postel jsem si sama pro sebe posteskla, jaká je škoda, že ze mně ty kalhotky ještě neserval. Zas na stranu druhou mi přišlo velmi šokující, jak mé tělo na tento fakt reaguje. Vycházelo mu naprosto s přehledem vstříc a on povzbuzen otáhl okraj kalhotek jazykem a já poprvé okusila horkou drsnotu, s jakou si mne vychutnával. A chtěl víc. Já ale také.
Jako by mi četl myšlenky, přestal v prováděné činnosti a líně se jazykem a ústy posouval přes pupík, boky, k prsům, kde setrval v lakonickém dobývání bradavek. Cítila jsem, jak povzbuzen vstřícností, která mu napomáhala v podobě vycházení v ústrety jeho rtům, přidal na intenzitě a silným stiskem dlaní na obou prsech mě drzel drsně a zapojil i zuby, kdy každý jeden stisk doplněný jemným přejetí palce po každém tomto útoku vyvolával až orgasmický stah v mých slabinách.
Neušlo mu to.
„Chceš Ho cítit v sobě, že?", nebyla to úplně otázka pro mně, spíš ubezpečení se, že je jeho počínání přijímáno tak, jak on sám vnímá.
„Ano, a HNED"
„Jak si přeješ" se zábleskem v očích okamžitě naléhá mezi má rozevřená stehna a vlhkost, kterou způsobil mu umožňuje poprvé propojit chtíčem schvácená těla.
Doléhá nadoraz a setrvává.
Přichází náš druhý společní sten.