Do neznáma s neznámým IX.

Zvrátil mi hlavu a snažil se utišit můj hlasitý projev, ale marně. Ve stejném okamžiku však ale zajel až na doraz do mé zadní dírky, která tím vším drážděním byla přístupná a zvlhlá. Myslím, že čekal, že stuhnu oněmělá hrůzou, můj dodatek k právě vzniklé situaci však vyrazil dech jemu. „Na víc se nemůžeš? Ukaž mi tedy, kdo je tedy pánem!".

Na víc nečekal, přirazil ještě jednou, důrazně, cítila jsem maximální plnost, až jsem měla trochu obavu, aby to nezůstalo bez následků. Líným tempem, abych cítila, jak pomalu vytahuje ptáka z mé ne snadno dostupné dirky a které využil v nestřeženém okamžiku, abych přesně věděla, které místo opouští, že mě vystupoval.
„Říkala jsem, že na víc nemáš!" dráždila jsem ho doufajíc, že to není konec tohoto slibného dějství. Chtěla jsem totiž víc. Poznal to naprosto přesně, možná pomohl i můj komentář.

„Chceš víc, děvko? Chceš mě cítit až po koule v Tobě? Mám přirazit znovu?".
Pohledem přes rameno koukajíc jeho směrem, zbrocený potem vypadal krásně, olízla jsem si ret a s lenivým úsměvem odpověděla prostě jen „Šukej mě.".

Na víc nečekal, zajel až po koule opět do míst, které neochotně opouštěl. Čapnutím za boky si mě přitáhl blíž, chvilku setrval a opět přirazil. Okamžitě začal šukat jako kdyby mu za chvíli měl dojít dech. K čemuž ale rozhodně dojít nemělo. Naopak.

Sykl mi do ucha „Tohle jsi chtěla?" odpovědí mu bylo mé přiřazení.
„Viděl bych to ale právě teď na zklidnění ve vířivce. Myslim, že to potřebujeme oba, vždyť jsme se ještě ani nepředstavili."
Zklamané vydechnutí jsem nemusela moc předstírat, byla jsem kousek od orgasmu.