Můj Šéf (vztah ve třech) Vyvrcholení

Jako každé ráno, jsem se probudil ale s tou výjimkou, že dnes jsem přesně věděl to na čem jsem.
Byl jsem překvapivě klidný a dával si ranní kávu.
“S” jako každé ráno přijel přesně včas, nasedl jsem do auta s úsměvem.

S: co že jsi tak šťastný?

Já: zítra je svatba a tudíž poslední den, co jsi v mém životě, nemůže to být lepší.

S: stále souhlasíš s tím o čem jsme se bavili?

Já: jistě

S: víš, nemusí to takhle skončit… můžeme být spolu, hodit za hlavu minulost a začít znovu

Já: na to už je trochu pozdě nemyslíš ? Když teď vím co jsi zač nechci s tebou mít nic společného

S: dobře, ale pamatuj… já nechtěl aby to takhle skončilo, to ty!

Já: kam jedem? Tudy se nejede do firmy

S: zítra se bereme, jedeme k mým rodičům aby se vše připravilo

Já: fajn, napíšu mým třem hostům aby dnes přijeli rovnou tam

Nebudu lhát ze zítřka jsem velmi nervózní, mám plán ale nevím jestli vyjde, nicméně jsem dost hrdý na to abych couvl.

Cesta byla celkem klidná, stáhl jsem střechu a pustil písničky, díval jsem se na oblohu a usmíval se

S: na co koukáš?

Já: na mraky, rád v nich hledám různé tvary

S: už ti někdo řekl že jsi snílek?

Já: ano… Vím to o sobě a nestydím se za to

S: létáš tak často v oblacích že zapomínáš na realitu

Já: někdy je to lepší než realita, v mých představách si mě nikdo nechce vzít jen proto aby na mě zbohatl

“S” se jen usmívá, zbytek cesty jsme už moc nemluvily.

Přijíždíme na pozemek, Margaret, John a “E” už čekají u dveří a řádně nás přivítají.
“E” se ke mě otočí a prohlásí

E: mohli bychom si promluvit?

Já: jistě

Šly jsme na zahradu se posadit na lavičku

Já: děje se něco?

E: “S” mi vše řekl… přísahám že jsem to nevěděla

Já: nemusíš mi tady lhát

E: nelžu ti, říkám pravdu

Já: chceš mi tady tvrdit že jsi nevěděla že tvůj přítel má občanství ? To pro tebe musel být tedy šok

E: věděla ale…

Já: tak mi tady netvrď že jsi to nevěděla, tohle divadýlko si hrajte už na někoho jiného ale na mě ne, já jsem s vámi všemi skončil, už jen zítřek a bude po všem.. hezký zbytek dne.

(Odešel jsem)

Nedalo mi to a moje další zastávka byla v hudebním sále, seděl jsem u klavíru a postupně mačkal jednotlivé klávesy, s každým jedním tónem se mi vybavila vzpomínka kterou jsme spolu s “S” prožily.
Vzpomínka z kavárny v den kdy jsme se seznámili, prsten s mým jménem který mi dal, naše ranní výlety v autě směrem do firmy…. Smích…. Naše věčné pošťuchování a narážky.
Myslel jsem si že by to mohl být člověk ke kterému začnu něco cítit, člověk kterému jsem myslel že můžu věřit, ale jak se říká, za oponou je největší tma, naletěl jsem.
Bylo mi do breku, ale potlačil jsem to v moment když si ke mně “S” přisedl

S: mrzí mě to

Já: lítost? To je asi to poslední co bych od tebe očekával

S: neměl jsem to nechat dojít tak daleko

Já: ne, to jsi neměl

S: řekni mi jak to můžu napravit, udělám to… udělám cokoli

Já: tak cokoli říkáš?

S: cokoli

Já: myslím že si neuvědomuješ co jsi mi provedl…. Víš, byl si člověk kterému jsem věřil a po tom všem tohle? Umíš si vůbec představit jak se teď cítím?
Celou tu dobu si mi lhal a snažil se mě jen využít

S: to není pravda, ze začátku možná ale já si k tobě vybudoval taky cit, chtěl jsem začít znovu

Já: tak proč jsi to neukončil? Proč si tu svatbu nezrušil… a i když si chtěl začít znovu, se smlouvami si souhlasil, tohle nedělá člověk který lituje svých činů….. nechci to dál řešit, budu radši když tě do svatby neuvidím prosím. (Odešel jsem a cítil jeho oči na mých zádech)

Zbylé dvě hodiny jsem byl zavřený převážně na pokoji, dokud nepřijeli moji kamarádi Peter, Lola a Natali, ihned jsem je uvedl do děje, zůstali na mě zírat s otevřenou pusou

Natali: co teď budeš dělat?

Já: mám jeden plán ale potřebuji na něho tady Petera

Peter: mě? Proč?

Já: mám na tebe obrovskou prosbu, všechno ti vysvětlím po cestě

Lola: kam jedete?

Já: nechte se překvapit, myslím že tahle svatba bude mít velký závěr

———————————————————————
Je druhý den ráno, svatba je v plném proudu, všichni pijou a jedí jednohubky které byli připravené, musím uznat že Margaret s přípravami určitě nešetřila, všechno bylo perfektní a luxusní, kdyby jsem se někdy měl doopravdy ženit, takhle bych si představoval svou svatbu, šel jsem se převléknout do obleku, je čas, jdu po zahradě a mířím přímo k “S” který stojí na konci uličky z růží… ta cesta my přišla jako věčnost.
Veškeré ty pohledy lidí.
Došel jsem až k “S” a proběhl obřad, všechno šlo podle plánu..(berete si zde přítomného….ano….ano)
Hned po tom co jsme byli oddáni jsme se přesunuli do pracovny, kde mají proběhnout podpisy smluv které jsou již připravené, oba jsme podepsali.

S: a je to… půlka mé firmy je tvoje a půlka vaší firmy moje

Já: né tak úplně

S: jak to myslíš?

Já: víš, John se mi zmínil že v naší zemi není povoleno si vzít někoho kdo je už ženatý, já včera jel s Peterem na úřad a vzali jsme se, tudíž naše svatba není “platná”…. Také jsi si mohl všimnout malého detailu v mojí smlouvě že půlka naší firmy je tvoje až po “platné svatbě” což se nestalo, ale v tvojí smlouvě nic takového uvedeno není, tudíž tvoje smlouva je platná.
Bylo mi ctí s tebou obchodovat a až budeš mít zájem odkoupit odemně zpět půlku tvé firmy, ozvy se mému právníkovi ano?
Karma je zdarma

Všechny oči na mě a já s hrdostí odešel, od té doby se mě snažil “S” párkrát kontaktovat a stále mi volal a psal zprávy, změnil jsem si číslo, odstěhoval se a už ho nikdy neviděl.
Aspoň zatím

Konec

Děkuji za ohlasy této povídky, jsem rád že se líbila ❤️