To bylo opravdu něco!

Uplynuly 2–3 týdny. Jednou jsem mu napsal „ahoj, co děláš?“, ale neodpověděl. Zelená tečka byla offline, tak jsem víc nespamoval. Jedna zpráva a dost. V hlavě mi to pořád vrtalo – že to minule bylo víc, než jsem vůbec čekal, že se něco takovýho stane. Mrzelo mě to, že jsme to neprotáhli, že jsem ho víc neosahával, neobjevoval, že to skončilo tak rychle. Ale co se dá dělat.
Dneska zase středa, jsem doma sám, home office, práce jde pomalu. Zabral jsem se do monitoru a nevšiml si, že mi před hodinou psal. Pak mi to bliklo:
„Ahoj, mám se fajn, kdy se zase můžeme sejít?“
Srdce mi bouchlo. Odpověděl jsem hned:
„Ahoj, klidně dneska, jestli chceš. Co bys chtěl dělat?“
Chvíli ticho. Pak přišla odpověď, s hromadou smajlíků:
„Masáž bych si dal 😏 To minule bylo skvělý. A klidně i to, co jsme dělali...“
Usmál jsem se sám sobě. „Tak přijď, jsem sám celý den.“

Za 30 minut byl u dveří. Stejná bunda, stejný nervózní pohled, ale už ne tak vystrašený jako poprvé. Sundal boty, bundu, sedl si na gauč. Mlčeli jsme chvíli, pak jsem řekl:
„Zkusím ti promasírovat záda, vypadáš furt tak ztuhlej. Ale budeš se muset svléknout.“
„Úplně?“, zeptal se, jako by překvapeně.
„Nemusíš úplně, klidně si nech ponožky. Ale to ostatní bys měl mastný od tělovýho mlíka.“ Zase tak trochu zrudnul. „Jestli se stydíš, tak se klidně svléknu taky, ať v tom nejsi sám. A budeme muset jít do ložnice, tady není dost místa.“

Odvedl jsem ho do ložnice, shrnul pryč peřiny a polštáře a na postel natáhl silnou osušku. „Tak, vaše masírovací místo je připravené“, zasmál jsem se a hlavou mu pokynul, aby si lehl. Rychle se svlékl a lehl si na břicho. Asi se opravdu stydí.
Já si taky všechno sundal – aby to bylo vyrovnaný a aby se necítil jako jediný nahý. Vzal jsem manželčino tělové mléko z poličky – je správně mastné, pěkně voní a dá se použít i na víc, než jen na masáž zad. Nalil jsem si do dlaní, zahřál jsem to mezi nimi a klekl jsem si nad něj – stehny po obou stranách jeho stehen těsně pod zadek.

Nejdřív jsem mu mléko rozetřel po celých zádech – od ramen až po bedra, pomalu, aby cítil každej pohyb. Pak jsem začal masírovat ramena a krk – palci do svalů, pomalu, kruhy, pak dolů po lopatkách, po páteři, lehce tlakem, aby se mu vše uvolnilo. Svaly se mu pomalu povolovaly, ale pořád byl napnutý – dech se mu pomalu zrychloval a prohluboval, občas zavzdychal nebo zavrněl, když jsem udělal něco, co se mu obzvlášť líbilo. Boky se mu maličko zvedaly, když jsem se dostával níž. To, že jsem se ho dotýkal, jeho vzdychání a hlavně to, že občas malinko zavrtěl zadkem, mě vzrušovalo a za pár minut jsem už byl celkem tvrdý. Když jsem se nad něj naklonil, abych si vzal další dávku mléka, cítil jsem, že mám péro mezi jeho půlkama. Sklonil jsem se k jeho uchu:
„Můžu pokračovat?“
Ani neotevřel oči a jen zašeptal:
„Jo… pokračuj.“
Jel jsem po zádech až dolů, tam, kde záda končí. Boky se mu maličko zvedaly, když jsem se dostal až sem – jako by sám říkal „pokračuj, prosím“.

Posunul jsem se ještě níž – teď už klečím stehny po stranách jeho kolen, ruce na půlkách. Rozetřel jsem mléko po bedrech – pomalu, mazlivě.

Pak jsem se sklonil – měl jsem chuť udělat něco nečekanýho, zvláštního, vzrušujícího, trochu perverzního. Nejdřív jen pusa na jeho půlky – lehké doteky rtů na kůži, pak jemně kousnu – ne silně, jen zuby lehce štípnou, aby cítil ten kontrast mezi teplými jemnými rty a malým bolestivým kousnutím. Zavzdychal překvapeně – „aaa, ty vole, to je…“ – nedokončil, ale zadek se mu zvedl ještě víc, nastavil se mi sám víc
Políbil jsem to místo – rty na kůži, pak druhý polibek, třetí, pomalu po levé půlce, pak po pravé. Pak olíznu – jazykem po kůži, pomalu, od středu ven, pak zpátky, jen po stranách, ne uprostřed. Vzdychal hlasitěji a ještě víc se přizvedl. Jazykem jsem zajel až skoro tam, kde tuším dírku – ne na ni, jen k ní, kolem, špičkou kroužím po kůži. Teď, když se mi víc nastavil, ji už nejen tuším, ale i vidím – malá, růžová, napnutá, sevřená.
Uvažoval jsem – „teď bych mu mohl roztáhnout zadek a vrazit jazyk mezi půlky, hlouběji, až tam...“ – ale nakonec se odtáhnu. Nechci, abychom se zasekli, když můžeme zkusit víc. Podám si znovu mléko, rozetřu ho po prstech a místo jazykem si s jeho dírkou hraju prsty – špička dovnitř, jen kousek, pomalu dovnitř a ven. Je uvnitř horký, těsný, dirka se pomalu roztáhuje, uvolňuje. Prst dovnitř a ven, pak druhý prst, jen lehce, aby cítil tlak a pohyb a zvykl si na to.

Když je už připravený – dirka horká, lesklá od mléka a mého prstu, lehce otevřená – nasadím žaluda přímo na ni. Roztáhnu mu půlky dlaněma, pomalu, abych viděl každý detail – jak se kůže napíná, jak se ten malý otvor roztáhne, jak žalud pomalu mizí uvnitř, centimetr po centimetru, až zmizí celý. On zakňučí, obličej zabořený do osušky, ruce sevřené v pěst, prsty zabořené do látky.

Malinko přirazím – a jsem uvnitř. Horký, těsný, vzrušující sevření kolem mého péra, je jako stisk ruky, která nechce pustit. Musím na chvíli přestat – zavřu oči, zadržím dech, myslím na něco jinýho – na zimu venku, na práci na stole, na cokoli – abych se hned neudělal. Dech se mi zadrhne, ocas mi pulzuje uvnitř něj, cítím každej jeho sval, každej jeho pohyb. Chci se zeptat, jestli můžu pokračovat, když s obličejem zabořeným do osušky zašeptá:
„Mrdej mě“. Hlas se mu láme, skoro neslyšně, ale je v tom tolik vzrušení.
Vidím, že si pod sebe zasunul ruku a začal si pomalu honit. Já ho pomalu píchám – jen pár centimetrů, pomalu dovnitř a ven, nesmím moc hluboko, nesmím moc rychle, snažím se nemyslet na to, co a s kým tu teď dělám a kde mám péro. Ale je to příliš těžké: to horké sevření kolem mého ocasu, jak se dirka stahuje a uvolňuje s každej mým pohybem, jeho vzdychání, který se mění v krátký, přerývaný steny, pohled na jeho tvář, která mu pořád víc rudne – teď už ne studem, ale vzrušením – to všechno mě hrozně dostává.

Netrvá to dlouho. Najednou se celý pode mnou napne – svaly na stehnech se mu stáhnou, dirka se kolem mého ocasu sevře, pak se uvolní, pak se zase stáhne. Cítím to přímo na žaludu i na celém péru.
To, že se právě udělal, mě dorazí. Už nevydržím – zajedu do něj celý, na doraz, přirazím několikrát rychleji, hlouběji, protože to už nejde vydržet. To vzrušení a oddalování mě skoro až bolí – záda se mi prohnou, dech se mi zadrhne, svaly na břiše se napnou, jako by se mi to všechno stahovalo do jednoho bodu. Pak to přijde – stříkám do něj, teplé, husté proudy, cítím, jak se to uvnitř rozlévá. S každej přírazem do něj stříknu další dávku, vzdychám nahlas, tělo se mi třese, péro uvnitř pulzuje.

Zůstanu v něm ještě chvíli – pomalu se pohybuju, jen lehce přirážím, abych cítil, jak se uvnitř pořád chvěje. Ten pocit mě bere úplně – že tu jsem s klukem, v klukovi, že mám péro v jeho zadku, že ho mám celýho a jen pro sebe, že je to naše první – první se stejným pohlavím – a že to bylo tak snadné, přirozené a vzrušující. Prohlížím si jeho tělo – štíhlá záda, zadek, který se pořád maličko třese, rudá tvář a pootevřená pusa, z které vychází krátké, přerývané vzdechy. Ten pohled – že jsem ho vyšukal, že jsem pořád v něm, že můžu vidět, jak moje péro zajíždí a zase vyjíždí z jeho zadku – mě šíleně bere, ale zároveň je tam ten zmatek: „kurva, to se mi líbilo, tohle je fakt ono, tohle je přesně to, co jsem chtěl, ale co teď?“. Ten zmatek mě vzrušuje ještě víc – že to bylo tak jednoduché, tak syrové, tak zakázané, a přitom tak přirozené a krásné.

Pak pomalu vyklouznu ven – vidím, jak se dirka zavírá za mnou, jak z ní malinko vytéká moje sperma. Otočím ho na záda – na břiše a na osušce má své semeno, bílé kapky, lesklé, ještě teplé. Nalehnu na něj – tělo na tělo, kůže na kůži, ještě zpocený, horký. Chvíli uvažuju, co udělat teď, jestli se zvednout a vrátit se do normálu, nebo si to tu chvíli prodloužit. Nakonec mu vrazím jazyk do pusy – hluboko, hladově, dlouze, cítím jeho dech, jeho funění, zarazí se, ale pak cítím jeho ruce, které mi objímají záda. Ta chuť ho teď líbat je neskutečná – jeho dech se mísí s mým, jeho jazyk se mi poddává, tisknu se k jeho tělu. Je to tak intenzivní – ten kluk pod mnou, jeho semeno mezi námi, moje sperma v něm, a já ho líbám, jako bych ho chtěl spolknout celýho.

A najednou – péro, který mi úplně nezměklo, se zase začíná zvedat. Ne hned, ale pomalu, postupně – krev se vrací, tvrdne mi mezi jeho stehny, tlačí se proti jeho břichu, proti jeho kůži, až jsem zase plně tvrdý. On to taky cítí – zaúpí mi do pusy, jako by říkal „znovu?“. Vzrušení je obrovské.
Kleknu si – zvednu mu nohy nahoru, kolena k hrudi, dirka se sama rozevře, jako by na mě čekala, růžová, lesklá, ještě vlhká od mého prvního výstřiku. Já si přikleknu, nasadím žaluda a zajedu do něj – tentokrát celý, pomalu, ale jistě, na doraz, až se naše těla dotknou. On se na mě tázavě podívá – oči lesklý, dech rychlej.
Tiše řeknu: „Chci tě projet znovu, vidíš, jak mě rajcuješ.“
Natáhne ke mně ruce a přitáhne si mě blíž – „tak jo, ale pomaleji“.
Pomalu to chci i já – znovu na něj nalehnu, jen mu trochu zvednu boky, abych do něj líp mohl, a pokračuju v líbání. Líbám ho všude, kam dosáhnu – na obličej, nos, uši, krk, do vlasů, na ramena, hladím ho po zádech, po bocích, po zadku. Líbí se mi, jak jsme takhle spojeni – tělo na těle, mé péro v něm, jeho nohy mě obepnou kolem pasu, rukama mě pevně hladí po zádech a po zadku, mačká mě a jemně škrábe nehty. Když zrovna nemáme v puse jazyk toho druhého, funíme a vzdycháme – jeho dech se mísí s mým.

Chytím jeho ruce, přitlačím mu je nad hlavu na postel a pevně ho držím – prsty propletené, zápěstí sevřená, aby cítil, že teď já rozhoduju. Zrychlím přirážení – ne divoce, jen pomalu, hlouběji, takže každý pohyb ho donutí zavzdychat. Zblízka si prohlížím jeho obličej – tváře mu hoří rudě, oči přivřené, rty pootevřené, na obličeji cítím jeho horký dech. Občas ho olíznu – pomalu, jazykem přes kůži, cítím jeho malinko slaný pot, jeho vzrušení. Ale nejvíc si užívám ten pohled: jemný klučičí obličej přede mnou, oči lesklé a vzrušené, ústa pootevřená v tichém stenu, a moje péro, které se ztrácí a zase objevuje v jeho těsné, horké prdelce.

Teď mi to připadá nekonečné – skoro nezrychluju, jen si užívám ten pomalý, hluboký rytmus, ten pocit, že jsem v něm, že ho mám celýho, že teď se nemusím ovládat jako poprvé. Když to na mě znovu přijde, začne se mi zrychlovat dech – hruď se mi zvedá rychleji, záda se prohýbají, svaly na břiše se napínají. Pevněji přirazím – několikrát, hlouběji, instinktivně, protože už to nechci držet. A pak to přijde – znovu mu plním prdelku svým semenem. Tentokrát to není tak intenzivní jako poprvé, je to jiné: pomalejší, hlubší, dlouhý, jako by se to táhlo donekonečna. Každý proud teplý, hustý, cítím, jak se to uvnitř rozlévá,jak se dirka kolem mě stahuje s každej mým výstřikem. Vzdychám nahlas, tělo se mi třese, držím ho pevně za ruce, přirážím ještě párkrát, až to pomalu ustupuje.

Zůstanu v něm ještě chvíli – tentokrát vyklouznu za chvilku. Z dírky mu vytéká moje sperma – ještě, že jsem pod nás dal osušku. Lehnu si vedle něj na bok, natočí ke mně hlavu, znovu ho políbím, teď už ne tak hladově, spíš mazlivě, hravě. Přejedu mu rukou po těle, najednou mi ruka nahmatá jeho tvrdé péro. Zmáčknu ho, zavzdychá mi do pusy – odtáhnu se a podívám se na něj:
„Chceš?“
Kývne.
„Takhle? Nebo pusou? Nebo chceš taky –“
Přeruší mě: „Vyhoň mě, rychle, pojď.“
Dobře. Pohybuju rukou nahoru a dolů, asi za minutu začne víc funět, jen mu stihnu namířit na břicho a už stříká. Cítím jeho horké mokro na své ruce, stéká mi na prsty. Ani on už nestříká tak moc.
Když se uklidní, sednu si vedle něj:
„Promiň, máš to na ručníku. A asi to prosáklo až na prostěradlo.“
Kouknu se na své ulepené prsty – a něco mě napadne. Strčím si je do pusy a slíznu z nich chladnoucí semeno.

„To nevadí, že to prosákne. Příště můžeš klidně i sem,“ mrknu na něj a olíznu se.
Vstane, dojde se utřít do koupelny a pak se vrátí, aby se oblékl.
„Hele, tys mi vlastně ani neřekl své jméno. Jak ti mám říkat? Sladká těsná prdelka?“ zasměju se.
Zase se začervená:
„Jsem Šimon.“
Také se pomalu oblékám, sleduju, že Šimon se obléká rychle, aby už nebyl nahý.
„Nemusíš se stydět, právě jsme ti odpanil a vyšukal zadek, teď už trocha nahoty nevadí,“ zasměju se.

Když je oblečený, dívá se na mě:
„Hele, já... líbilo se mi to... ale nechci, teda chci, ale...“, zakoktá se.
„Chceš pokračovat, občas si spolu zamrdat, ale venku jsme cizí, ok?“ dokončím za něj.
„Jo, tak. Pošlu ti svoje číslo,“ řekne s úlevou.
Dívám se, jak odchází – dveře se za ním zavřou, kroky na schodech utichnou, a já zůstanu sám v ložnici. Sedím na posteli, ještě pořád cítím jeho teplo na kůži, vůni mléka a potu a v puse odeznívá chuť jeho semene . V hlavě mi to šrotuje: „kurva, tohle vypadá na jackpot“. Kluk, který chce to samý jako já – občas si užít, bez keců, bez drama, bez „co jsme si to vlastně udělali“. Žádný randění, žádné city, jen sex, když máme čas a chuť.