...a všechno bylo v pořádku.

Potkávali se už delší dobu ve stejné administrativní budově. Kolegové ze stejné firmy nebyli, ale kávovar měli společný a ranní biorytmy taky.

ONA, křehce působící žena, holka, co se marně snaží dospět v dámu. Ta, co se zapřísáhla, že už ve vášni nechce bolest, ani pro potěšení. Že už z toho vyrostla. Po večerech promlouvala ke svým bohům a prosila je, aby jí dali moudrost.

ON, silný a férový chlap. Koukal po ní už několik týdnů, ale neuměl si představit, cokoliv jiného než nekonečnou něhu, je přece tak křehká. Přestože nekonečná něha nebyl jeho šálek kávy a už vůbec ne jeho šálek vášně. Také rozmlouval se svými bohy, žádal je, aby mu dali mírnost.

Jenže ONA si ho, přes všechna svoje předsevzetí, představovala s páskem omotaným kolem pravého zápěstí.

A ON věděl, že po ní hoří touhou, ale nekonečnou něhu nezvládne, nebo spíš zvládnout nechce.

Tak po sobě ještě koukali pár dnů, týdnů... oba ve svých představách. Oba toužili po intimitě, po tom druhém, a hlavně po své přirozenosti.

A pak to u všech bohů udělali - ONA a ON... ...a všechno bylo v pořádku.