Courám se jarní přírodou, myšlenky trochu hříšné a trochu hořké. Sedám si na dřevěnou lávku přes potok a špičkama palců se dotýkám vody. Brrrr, je to studené! Směju se nahlas a připadám si jako blázen. Nastavuju tvář jarnímu slunci a napadá mě, jak šílené by bylo do toho potoka vlézt. Nakonec to udělám. Odhazuji svršky a vystavuji chvíli svou nahotu lesu. Jestli mě z toho lesa někdo pozoruje, je…

Potkali jsme se u táborového ohně. Oba zadaní, ale. Jiskřilo to mezi námi. Už na první ťuknutí na seznámení. Pak jsme si do čtyř do rána povídali. O věcech pozemských i nadpozemských, romantických i pragmatických, o nesmrtelnosti brouka. O touhách a o strachu. Co bude zítra po noci s málem spánku, nás v tu chvíli nezajímalo. Energie mezi námi vibrovala. Pak jsme si dva dny psali. Zlehka, udržení…

Potkávali se už delší dobu ve stejné administrativní budově. Kolegové ze stejné firmy nebyli, ale kávovar měli společný a ranní biorytmy taky. ONA, křehce působící žena, holka, co se marně snaží dospět v dámu. Ta, co se zapřísáhla, že už ve vášni nechce bolest, ani pro potěšení. Že už z toho vyrostla. Po večerech promlouvala ke svým bohům a prosila je, aby jí dali moudrost. ON, silný a férový…

Na tvář mi dopadá jarní slunce a ve vlasech mě víská ON. Přátelské setkání exmilenců po x letech. Kávu pijeme bez mléka a bez cukru, řeči vedeme bez zbytečných kudrlinek. Jen ta jeho ruka v mých vlasech mi připomíná minulost. Když na mikrookamžik ty vlasy pevně sevře v dlani, aby se hned vrátil k letmému dotyku, připomíná, že to je minulost, která nechce být zapomenuta.

Jaro je nejprudším rozpuku a my spolu stojíme na vršku nejvyššího kopce v okolí. Bylo to docela strmé, takže si teď vychutnáváme odměnu v podobě výhledu do sluncem zalité krajiny. Rozhledna ani není potřeba, do kraje je vidět krásně. Stojíš blízko za mnou a já doslova slyším Tvoje myšlenky. Ovládáš se, abych si o Tobě nemyslela, že ode mě vážně chceš jen jedno. "Řekni něco romantického, když…