(profil je plně ověřený, včetně osobních údajů, a videa byla zveřejněná se souhlasem účinkujících, čistě z intimních důvodů i vzrušení nás samých, a se zaručením anonymity)
S mystikou, dárečky a zázraky odehrávajícími se jen přes svátky či v esoterickém a matriarchálním Bhútánu, není ženský orgasmus nejintenzivnější mužskou slastí z altruismu, submisivity či lásky, ale čistě emoční chlípnosti, jelikož hvězdné nebe uvnitř, s vlastními zákony, se nevymyká jen mravnímu zákonu nad hlavou a svobodné vůli v ní, ale i distinkcím pocitovým, fyziologicko-prostorovým a limitům 5vtěřinovým časovým, bez důvodu se nějak omezovat, když každý, již od přírody společně, sklízí úrodu, jakou zaseje, protože slast je samozřejmě jen jedna a fyzikálně-chemicko-biologicky-emočně-astrofyzikálně-klidně-i-esotericky-a-pokud-libo-i-transcendentálně se přelévá všude. I když pramení z podstaty zevnitř, a s tím, co se zdálo být samotným zdrojem radosti, ve skutečnosti palivovým článkem, chemickým katalyzátorem a hromosvodem nukleární energie, uvolněné při expertně neřízené řetězové reakci štěpením jádra nestabilního atomu vniknutím a absorpcí cizí neutronové částice, a radioaktivně ozařující, při opakovaném koitu (vysokoenergeticky sjednocujícím, podle teoretické fyziky 0,000000000000000000000000000000000001 vteřiny po prvním „Velkém třesku“, silné, slabé i elektromagnetické interakce;) i vzájemnou slastní supersymetrií s lokální supergravitací spuštěnými pozitrony a piony, vše v okolí, ale zcela rozpalujíc napojený aktivní (pro dlouhodobé udržení potřebného tlaku a napětí, nevytékající hermetický) primární okruh reaktoru, libo – nelibo, Buddha – neBuddha, Černobyl – neČernobyl.
„Nikdy „nezůstala v klidu“; výbuch, rozptyl, bouřlivost, hojnost, těší ji být bez hranic, mimo sebe samu, mimo stejné, daleko od „centra“, od jakéhokoli hlavního města svého „temného kontinentu“, velmi daleko od „krbu“, ke kterému ji přivádí muž, aby mu udržovala oheň, který vždy hrozí zhasnout... Nezůstává v klidu, přetéká. Přetékání, které může být mučivé, protože se může bát a vyvolávat strach v druhých, nekonečné blouznění a šílenství ve svém uvolnění. Přesto, závratné, může být také opojné.“ (Hélène Cixous)
Když rozpálí celé tvé tělo
vzrušení co ti z lůna vzplálo,
plameny pohltí mé doteky
a vyšlehne divokými vzteky
do tvého nitra
orgasmický běs,
ukážu ti zítra,
co netušilas dnes.
Část samé sebe
co ukryta bývá
i před okem když se dívá
a nezahlédne nebe,
dokdy neotevřeš zdiva.
Nahlédni do mého profilu,
na svém noťasu nebo mobilu,
najdeš tu foto i video
(i jaké se někdy nesmělo;).
Pak napiš mi (když posbíráš vnitřní sílu):
„Nehledej dál, našels svojí erotickou vílu!“
I jelikož provinční a archaické vnímání, ne náhodou stejně jako i „temná triáda“, je jen projevem absence prefrontální kůry (musíte pryč;), nic není racionálnější, přirozenější a intimně funkčnější, samozřejmě továrně zaliti ve dvojité vrstvě tvrzeného latexu, po přísnější selekci, ideálně déledoběji a monogamně, i když jen intimně a kamarádsky, já s testy a používáním čelního laloku… Snad jen krom vzbouřených hormonů po litru vína s cizími žlázami, nad ránem na neznámém místě, možná i s ochranou či déle než 15 minut…
…rok 2026 v „muzice“: po poslední studiovce EvoLucie, vyvrcholení postkomunistické rockové ságy jamovou explozí na koncertním post-mortem albu PoLucie (vč. neopomenutelných Panic, Nech to stát, Tlak mám, Jeden tvůj dotek či [Promiň] Danielo)
(provinční archaičnost je jen obyčejný rozklad prefrontální kůry, neznající „tábory“ z neurologické podstaty [každý chytřejší odnepaměti 98 % v cizím jazyce již z neurologické definice...], pomalu balit, ještě i svobodnou třetinu století sadomasochisticky, z akognitivní definice bezskrupulózní, neurodegenerací, když země navíc nikdy neměly ani [neuro]logickou šanci, uau)
Šťastné Vánoce: Miroslav Vodrážka – Systémově zneužitá a zneužívající Československá psychiatrie v Soft sovětském stylu 1948-1989, ÚSTR, Praha 2025
(jen 10-20 % času právo, zbytek filosofie/mozek – multi[disciplinárně]orgasmická;)
(zbylý textík, kromě čerstvé originální eroto-dialektické závěrečné básně završující absolutní syntézu veškerenstva, psal nějaký excitovaný dementík, co se vydával za o něco mladšího autora, ale v úctě k ontogenezi a plus-mínus správnosti i vystihnutí pointy se s ostudou nechává – obsah je z 99 % platný, a forma jen pro legraci, přeložitelná ale do jakéhokoliv vašeho tradičně-/relativně-/kvantově-/jaderně-/astro-fyzikálního, esoterického, chemického, emocionalistického, energetického, filosofického, psychologického, fenomenologického nebo i marxisticko-materialisticky urologicky-gynekologického jazyka, jakýkoliv vás udělá, bez újmy na obsahu, srozumitelnému mimojazykově, pokud ne právě cunnilingovém, s multidisciplinárním sexem ve smyslu multilingvistickém, a orgasmicky-filosofickou extází samozřejmě [s]extralingvistickou, protože…
…PU 7. „O čem se nedá mluvit, o tom se musí tulit.“ [do vzkazu;] – Wittgenstein)
Když se dotknu ženy prstem, přeskočí elektřina a naše osobní "bubliny" splynou do jedné. Každé její vzrušení mi zvedá srdce, každý její orgasmický výdech mě zalije slastí, její erotické napětí mě elektrizuje. Když jí vynáším do orgasmu, sám prožívám erotičnost, kterou mi mé tělo neposkytuje. Je duchovnějšího rázu a člověk má na chvíli pocit, že nejsme jen tělesné bytosti (i když esoteriku moc nemusím)... Orgasmus se ženou je jako společné prožívání extáze a sex je klíč do nitra duše:-)
Propadneš se do elektrizujícího, nekončícího orgasmu. Ten se postupně stává silnější a silnější, obáváš se, jak dlouho tu intenzitu můžeš ještě vydržet, když se najednou ještě víc prohloubí. A to se opakuje... Nejdřív se třeseš, ztrácíš kontrolu nad tělem, cítíš jak se tvé svaly, celé tělo a tvůj "nektar" uvolňuje. A s ním se vylévají i všechny pocity, které ukrýváš hluboko uvnitř. V orgasmu se otevíráš především emocionálně a jsi po něm proměněna. Je nutné se mu oddávat postupně, vždy krůček po krůčku, na víc krát. Musíš si na svůj vnitřek, své skryté pocity a jejích intenzitu zvykat. Orgasmus není jen slastí tvých smyslů, ale podstatou tvé ženské duše. Při hlouběji prožívaném milování nezakoušíš jen chvilkovou rozkoš, ale získáváš schopnost nahlédnout hlouběji do sobě samé. Můžeš objevovat hlubší a běžně skryté zákoutí své bytosti a z jejího, tvému vědomí ukrytého jádra nechat vytřísknout pocity, o kterých povaze a intenzitě jsi možná netušila. Můžeš mít pocit, že tě orgasmus vystřeluje mezi hvězdy, vesmírem je ovšem tvá vlastní duše a ty nevzlétáš mimo ní, ale ponořuješ se hlouběji dovnitř. Orgasmus je cestou do tvého vlastního nitra a mě nic nevzrušuje víc než tě tam doprovázet...
_________________________
Mírně "vyjasňující" poznámka na začátek: Hledám milenecký vztah, ne jednorázovku, nenabízím masáže a nedělám "kurzy". Vše co píši o vaginálních orgasmech a hlubším sexuálním prožívání se odehrává v rámci normálního, "komplexního" milování se ženou/dívkou (18+:), kterou bych rád poznal blíž a se kterou bychom se setkávali pravidelněji. Jo, jde o sex, ale hlubší, emotivnější, se vším, co k němu patří, v rámci kamarádského vztahu, nejlépe častěji a podle možností monogamně z obou stran (respektive otevřenější v omezené míře, po vzájemné dohodě a bezpečně:). Případným hlubším citům, když se spontánně rozvinou, se nebráním. A sexy mladší intelektuálka či (bez urážky) introvertnější knihomolka s obřím libidem a neukojitelnou chutí extra vítána...
__________________________
Moc rád dělám ženský orgasmus, protože mě erotické záření vycházející ze ženy elektrizuje, přestávám si uvědomovat svět a v extáze, do které ženu vystřeluji, létám v mysli vedle ní. Jsme jen dvě těla propletena v posteli, ale v pocitech a v mysli lítáme na jiná místa a zažíváme pocity, které je těžké vysvětlit. To mi můj mužský orgasmus nenabízí, a proto se jej raději vzdám a vnořím se do hlubšího prožívání ženského. Je mi bránou do mého vnitřku k pocitům, které mi dokáže otevřít jen žena. Nevím, jak to děláte.
Sex není exploze mužské potence, ale něžné propojení s druhou bytostí v citlivém, dotykovém souznění. To není láska, ale je jádrem každého milování se, s partnerkou, milenkou, kamarádkou nebo i při náhodnějším setkání po par kapkách kořalky:-) Není monologem, ale dialogem, milování je řečí pocitů, erotickým rozmlouváním, hrou vzájemného, spontánního reagování jednoho na intimní pocity druhého. Je diskusí, ptaním se, otevíráním, hledáním, objevováním, poznáváním. Znaky téhle řeči jsou něžné doteky, syntaxí erotické pocity, gramatikou intimní přijetí druhého a praxí erotické splynutí. Je to téměř mystická řeč a mluví z hloubky duše.
Způsob, jakým se muž se ženou miluje, odráží postoj, jaký k ženě má, to, co pro něj žena znamená a obecněji hodnotu, jakou je schopen přikládat druhým osobám a jejich prožívání. Odráží míru, do jaké je ochoten vykročit ze svého vlastního prožitkového světa a přikládat pocitům druhé bytosti stejnou hodnotu a důležitost, jako těm svým. To se jmenuje něha, transcendence, spojení, splynutí a extáze. "Extáze" je vykročení ven ze sebe samého, k druhé lidské bytosti... Skutečný orgasmus je překročení své osoby a splynutí s vnějškem, nejdřív v osobě druhého a následně i se širším okolím.
Rád si hraju se ženským tělem. Rád přes něj doteky procházím a "uvolňuji" pocity, které se v něm ukrývají. Tělo je takový "netečný povrch", který je ovšem pospojován sítí "elektrod" a "kablíku" s různými erotickými pocity. Tato síť je ovšem ukryta a každé tělo jí má do nějaké míry rozdílnou. A tak jsme v milování všichni tak trochu slepci, kteří jen mátají ve tmě a nezůstává jím nic jiné jen si všechno ohmatat a zjistit, co k čemu patří. Mazlení není jen nějaká něžná hra, je to nevyhnutelné "kognitivní" poznávání "terénu tělesné lásky". V sexu jsme zpočátku slepí a hrou začínáme vidět. Orgasmus je poklad ukrytý za kryptografickou šifrou správných doteků, je odměnou za to, že vyřešíš hlavolam ženského těla. Když poskládám Rubikovou kostku ženského těla a vaginky, ty mi pod rukama explodují v elektrizujícím (taky docela kapalném) orgasmu;-) Ženské vyvrcholení je výzvou pro všechny řešitele tajemných šifer…
Hledáš někoho,
kdo prohledá tebe,
tam venku
samu sebe,
pak z hloubi nitra
tě nejvýš do nebe,
nadnáší řeka,
do níž ponoříš
kousek z něj,
jenž částí tebe,
s nímž pak pronikáš
dovnitř mimo sebe.
Hlavní město Praha
