Byl jsem s mojí kočičkou domluvenej, že se sejdeme v sedm večer u mě v pokoji, v jednom zastrčeným penzionu na okraji města. Bylo právě půl osmý (!), když jemně zaklepala na dveře. Poznal jsem ji podle stylu, je zcela typickej, jednou krátce, dvakrát dlouze, dvakrát krátce, jednou dlouze. Sice jsem jí otevřel, ale tentokrát s vysloveně přísnou tváří. Nesnášim totiž, když je někdo nedochvilnej,…