Jaký je vlastně úděl života? Přemýšlíte nad tím někdo? Kromě takových těch klišé tvořených sociálním podvědomím, jako je vychovat rodinu nebo po sobě zanechat něco jiného. Co třeba smířit se s tím, že si sami kurvíme život vlastními chybami a brát to jako součást naší cesty? Pak lze nerušeně pokračovat napříč budováním své osobnosti a úspěchy, ve kterých zaniknou naše chyby nebo alespoň nebudou…

Bylo by divný dát si sem inzerát na hledání sekretářky k sobě do kanclu? Myslím na skutečnou práci, ne že mě bude pod stolem několikrát denně kouřit. Potřebuju pomoct a někdy potřebuju pomoct i trochu víc. Ovládá mě teďka ta představa multifunkční kolegiality, ale soustředil bych se vůbec pak na práci, když bych před očima měl její kozičky a prdelku? Podle mě úplně v pohodě jo, někdy prostě máš…