Večer přichází tiše a světlo lampy hladí mé rameno. Každý stín, který se rozlévá po mé pokožce, vypráví příběh, jenž nepatří slovům. Mé fotografie nejsou jen obrazy – jsou fragmenty touhy, jemné provokace a něhy, kterou cítím sám v sobě. Sedím u okna, sleduji, jak měsíční světlo tančí po záhybech mého těla, a přemýšlím, kolik z toho může sdílet svět. Někdy je to jen o pocitech, o okamžicích,…