Rozhledna
“Pojď mě konečně ošukat. Tady je to ideální, hezky mi to udělej a já ti odpustím to ráno.” Což o to, měla pravdu. Na rozhledně jsme byli sami, o deset patnáct metrů níž se pár výletníků vyhřívalo na podzimním sluníčku, rodinka s dětmi řešila hračky zapomenuté v autě, proste idyla. Klíče od rozhledny jsme měli my, půjčovaly se v protější hospodě proti záloze, nebylo co řešit. Byl jsem to sice já…