Otázkou je, zda tam ještě někdy vůbec jit a nezkazit si ty starý časy, když to tam ještě žilo a potkávala se tam prostě taková sehraná parta. Ukrajinci těžko vytvoří atmosféru jaká tam panovala

Chtěla bych zde opět po letech požádat "klikače" na červené smajlíky, že i kdyby jich tam nasázel dva tucty, že to má nulový dopad na realitu, natož na historii o které je zde dnes řeč.

Evidentně někteří, dodnes drží v těle křeč a na duchu trpí i po těch letech neduhem. O čem je řec? - Tedy trpí dluhem, absencí, že nebylo s nimi zacházeno tak jak si za vstupné (tenkráte 300kč) představovali a nárokovali. Není nic horšího než "chodící lež" s plným pytlíkem. To byl ordnung ke zdejším pacientům trpící dislajkovým falusovým frustrátem. Takže červeným palečkům zdar, tak jako těmto blbečkům.

Vás ostatních, usměvavých a spokojených, vás se tato zpráva netýká. ..tak která husa zahýká?

Vždycky jsem byla zastáncem toho názoru, že se to musí ty orgie trošku organizovat. Ze začátku jsme na to byly tři, ale holky postupem času to vzdaly. Já měla silnou oporu ve svém muži. Nicméně ty plánované eventy, kde největší úspěch měl právě ten stříkací event. Začal v 18h a už v 19h se vzadu u hnědáka (koženkové lože u zahrádky) muselo vytírat stěrkama s holkama jsme to tam kočičkama vytopily ;-)) klub plný a venku fronta. Pavlík za barem nadšený. A stačilo se těm organizačním věcem kolem akcí trošku pověnovat. Povídat si s těmi správnými lidmi co by chtěli, co by se jim líbilo, jaké mají tajná přání. A každý si přišel na své. Rozeslat zájemcům pozvánky. Celkem byly čtyři eventy po měsíci, řekla bych že to byl fantastický půlrok, kdy to tam opravdu hodně žilo a bylo to dobře vyladěný. Byla to i jiná doba, řekla bych že prymulův kovídek hodně lidí vyděsil a plandemie vzala lidem chuť se takhle setkávat. Nic netrvá věčně a vždy to musí jednou skončit. Bylo to krásné živočišno a také významná životní zkušenost z bezprostředního prostředí. I když my jako tantristé jsme tam byli s mužem trošku ze začátku za exoty, ale nakonec nás všichni dobří lidé pochopili. Doporučila bych to každému na cestě životem.

Jinak moc děkuji za takové milé zdvořilé poděkování, jsem moc ráda že má bytost zanechala ve vesmíru vzrušení, očekávání a tušení, dlouhověkou stopu plnou vibrace a dobré energie.

Ahoj Martine,
vždyť se něčím na pana vrkoše, my co Tě známe tak snad víme že jsi normální požitkář rozkoše a žádný úchyl, či co. To bychom byli úchylové asi poté všichni. Ta doufáme že se Ti daří i v osobním životě a kolikrát jsme si vzpomněli s mužem hlavně za plandemie jak jdou asi kšefty v Evropě v takovém terormarasmu. Můj muž vždy říkal: A to si představ že ten Martin, to má svůj byznys v jednom bytě až po strop .. co teď s tím a v takovém klimatu udávání a strachu. My jsme to z poza Atlantiku sledovali s bradou dole co někteří udavači předváděli.
Tak ať se zatím daří Martine.

Zdravíme sporťáky
Děkujeme za feedback i po těch dlouhých a určitě šťastných krásných 7 let, které kupodivu uběhlo jak ta voda.
Také děkuji, že jste si vzpomněli i na šátek:-)
Bylo nám s mužem ctí že můžem, mohli jsme a třeba i pomohli inspirovat, rozšiřovat, energii ohně ve vašem chrámu lásky či domě.

Slovo "úchyl" je velmi relativní výraz. Co je pro jiné "to" je pro druhé "ono" a naopak. Každá atmosféra nabitá energií se skládá z mnohočlenů různých hodnot, vzajemně rezonujících. Romantici, prasáci, kurvičky, ale i decentní dámy. Celé to dohromady dává vzrušující koktejl ve kterém si každý najde to své místo. Parta se časem tak "seřídila" že šlapala jako švýcarské hodinky. Každý věděl kde jsou toho druhého hranice a to dávalo vždy nejlepší potenciál pro uvolnění všech zúčastněných a skvělému večeru. Když se člověk objeví v takovém prostředí, je jen na něm zda si umí říct co chce, co nechce a umí si své hranice obhájit. To jsem vždy uměla a problém jsem s nikým neměla. Ba naopak, i s těmi největšími prasáky jsem kolikrát lidsky popovídala, aniž by mě kdy "slovy klasika, ojeli", věděli že mrdání nebude, ale zato jsem uměla povznést a přispět do atmosféry vzrušení jinak a stejně pánové krásně kolem mě stříkali. A všichni byli spokojení No a když se někdo opravdu choval jako hulvát tak jako hulvát ten večer také dopadl. Tak šel nakonec domů na hulváta, s plným pytlíkem.

"Bubeník" to je, nebo byl, Martin svým jménem. Ten měl pantofle v rybým designu. Na krku řetěz. Pár lidí mu říkalo i přezdívkou "kudrnáč" i když měl hladkou hlavu. Tak ten tam vždy dorazil s menší partou zvrhlíků, podotýkám "neškodných zvrhlíků" , nebyli ani nepřátelští a ani agresivní. Většinou tam zprznili tu, která se tam chtěla nechat zprznit. Abych to tak kulantně vyjádřila. No a Jirka, ten vždy přišel sám a trávil tam své celé mládí, vypadalo to tak, že tam snad i žije:-)) když jsme tam s mužem vždy přišli, vždy tam byl.