Teda ty Tvý mindráky, to je něco. Asi za moc nestojíš, když se vyjadřuješ tak jako tady. Nicméně jsou chlapi, co svou chybu uznjí, dokážou se omluvit a zajít třeba i na tu párovou terapii, byť jsou přesvědčení, že chyba není v nich. Ale pravda je někde uprostřed.

To že máš zkušenost jen se zmrdy je čistě Tvůj problém a paušalizování Tvýho typu je k zblití. A zakladel vlákna tady sice nejspíš neobjevil Ameriku, ale to že některý ženský mají sex jako okrajovou záležitost je holý fakt.

Asi bych se aktuálně neoznačil za štíhlýho a ani k tomu nemířim, ale jsem spíš sportovnější postavy.
A nikdy, ať jsem vážil jakkoliv, mě nepřitahovaly vysportovaný holky. Vždycky jsem byl na holky s prdelí. Ne že bych hubenou někdy neměl, ale mam s čim srovnávat a ženský s bokama a zadkem mě vždycky zaujmou víc, než modelkoidní typy.
Vlastně to odporuje i obecný představě "horňáka" a dolňáka", přece mi nechceš tvrdit, že holky se zadkem musí mít vedle sebe jen prdelatýho chlapa. Naopak vim o dost chlapech, který jsou vyloženě štíhlí a maj ženskou krev a mlíko.

Souhlas, já přibral vlastně především v důsledku stresu. Chtěl jsem něco budovat a tak mě to semlelo, že jsem 30kg přibral, zažíval jsem takovej stres, kdy jsem fyzicky cítil, jak je mi blbě a že mam možná srdeční příhody. Na druhou stranu před měsícem jsem si zažil takovou životní facku, kdy jsem za týden shodil 5 kg a vlastně jsem za měsíc shodil 10 kg jen v důsledku nárazovýho stresu. Nikomu bych tohle hubnutí nepřál.

Hodně zmiňuješ, že se musí měnit společnost. Jenže ta se chová jako stádo. Tak je dam do stáda, kde je aspoň pozitivní vliv - ke sportu.
Jak už jsme se shodli, je třeba začít u dětí. Na Judo jsem je taky dal, bohužel přišel Covid a vcelku byly na pár tréninkách. Asi je posunu k BJJ, sám bych se tam rád něco přiučil. :-)
Když bylo počasí, obul jsem si kecky a děti skočily na kolo. Bohužel na tom kole mají fakt velkou výhodu, takže je tam neutaham. :-)))
Timhle se je snažím zábavou donutit k pohybu.

Hory mam taky rád, ale do těch větších je to dost z ruky, tak se snažim dostat aspoň do Brd. Tam s děckama dáme kolem 15km, ať nasajou kus divočiny (jestli se to tak dá říct). Já si v Brdech dam ročně pár set km. Letos nejdelší výběh 44km. Pak mam ten mozek tak vypláchlej, že jsem mentálně jak malý děcko. :-)
Fakt to tam miluju.

Co se ostatních týče, každej se vymluví na čas.

A Tvoje rodina je bohužel ukázková. Tam je evidentní, že jsi i co se EQ týče, padl daleko od stromu. Ale to je daný. Očekávat pochopení nebo uznání je často zbytečný.
Asi bych lhal, kdyby mě nepotěšilo uznání okolí, ale děti a manželka jsou pro mě všechno a od nich aspoň reakci vidim. Manželka je sice antisportovní typ, ale uznale pokývá hlavou a v pozitivním smyslu zmíní, že jsem magor a nechápe, kde v sobě tu sílu a energii beru. Když jsem jí tuhle se skoro 100kg vzal do náruče a odnesl přes půl baráku do postele, tak viděla, že ta fyzička má i praktický využití. :-)
Medaile ze závodů si zase jednou za čas potěžkaj děcka a zeptaj se, za jakej závod to bylo.
A to mě vlastně hřeje víc, než antiempatický okolí.

Jinak gratuluju k úspěchům v Judu. Je fajn si splnit nějaký životní mety a vidět, že na to máš.
Pamatuju si svůj první závod, bylo to na 10km. Běžel jsem jak vítr, pak přišly půlmaratony, taky slušný časy. Dneska už se hecuju hlavně sám se sebou, srnkama a divočákama v lese. :-)

Tak ať Vám všem slouží zdraví.

Jenže to je právě ten problém. Vytrhnutí nějaký vlastnosti z kontextu těch ostatních. Když se začne s obezitou, kde to skončí? Málo se smějeme? Co stres? Ten je zabiják jak sviň, jak se ho zbavit? Vystresovaný lidi mě serou daleko víc než ty s nadváhou.
Obecně mě za poslední rok a půl sere především přístup společnosti, její polarizace na dobrý nebo špatný. Začalo to rouškama, pak očkováním, teď se řeší obezita, kde to skončí? Demolition Man se stává skutečností...

Do toho vidim, jak vláda v důsledku předvolebních slibů a absolutní nezodpovědnosti prožírá budoucnost nás všech (mam 3 děti a možná bych ještě jedno rád) a pak tak nějak nevnímam sousedovo obezitu jako takovej problém. Neříkam, že to problém není. Ale pokud někdo má volební právo, tak by měl být schopen i rozlišit, jestli chce umřít v 50letech na problémy způsobený nezdravým životním stylem. Ne, abych mu něco podsouval. Ono to obecně stejně moc nefunguje.
Podívej se, kolik se udělalo pro osvětu v kouření. Ale cílovka stejně bude hulit jak lokomotiva, jelikož jí nějaký rady nezasáhnou, naopak je to utvrdí v tom, že jsou rádi "jiní".

CO by teda mělo být řešením? No jednoznačně pozitivní motivace. A tý se dopouštím tim, že začínam u sebe. Jsou lidi, kteří mě po roce jednoduše nepoznali, jelikož jsem k nepoznání. A ptaj se, jak jsem toho dosáhnul. Řikám, že jsem omezil živočišný tuky, půl roku jsem byl prakticky vegetarián, běhal 150km měsíčně v kopcích a přírodě, do toho chodil na svižný procházky s manželkou.
Snížil jsem stresový faktory, přestal chlastat.

Bohužel většina uznale přikyvuje, ale stejně si dá to cigáro, otevře pivsona, jede si to svý. Čest výjimkám. Lidi jsou zkrátka líný a myslej ze dne na den.
Pro mě byla motivací nespokojenost s vlastní osobou. V posteli jsem stál za hovno, děti mi říkaly, že mam břicho, na ptáka jsem si neviděl. Do toho jsem si říkal, že dětem chci jít příkladem, tak jsem se změnil. Ve zkratce je to rodina a vyhlídka budoucnosti, aktivní šťastný budoucnosti.

Bude mi za pár týdnů 39let a já bych tu chtěl aktivně trávit min dalších 40 let. S manželkou, dětma, jednou určitě vnoučatama. Mam silný ego, takže chci bejt v posteli mašina, chci aby mi moje ženská řekla, že se jí líbim, bavilo jí se mnou milování.

Jsem se rozkecal, sorry.
Abych to shrnul, osvěta by měla přijít hlavně u dětí, dospělý člověk už si na to ve skrze musí přijít sám.
Pokud by měla být vedená odborná diskuze, tak třeba v rovině lékař - pacient. Dokážu si představit, že na roční pravidelný prohlídce Ti změří množství podkožního tuku, cholesterol apod. Ale aby to bylo braný v kontextu danýho jedince. Měl by pak z konkrétních dat slyšet hrozící rizika pro jeho budoucí vývoj.
Jako příklad uvedu, když jsem se před 11 lety rozsekal v autě, ovezla mě rychlá do Motola. Tam mi na SONO doktor říká: člověče, vy máte játra tak zarostlý tukem, kolik Vám je, to fakt není dobrý.
Docela se mě to dotklo a zamyslel jsem se nad tím.
Jakmile se Tě to dotkne osobně, je to daleko prospěšnější, než např. obecný reklamní kampaně. Z těch si člověk nic nevezme a když, má to krátkodobej účinek.

Ano, pokud budeme zobecňovat, tak BMI může mít nějakou vypovídající hodnotu. Ale stejně záleží na tom, jestli vstupní data budou vycházet z jedinců v posilovně, cukrárně, plaveckých závodech apod. Někde jsi psal, že nic není černobílý, což je moje životní motto. A stejně se na to dívam i např u dvou podobně obezních jedinců. Každej může mít jiný důvody, proč tak vypadá. A ty důvody se můžou kumulovat.

Příklad 1)
Švagrová, 20 let. Vyšší nadváha.
Líná, špatný stravovací návyky, přitom průměrně inteligentní.
Rozhodně by mohla se svojí postavou něco udělat, je to čistě na její vůli, závazky vůči nikomu nemá.

Příklad 2)
Známá
cca 180cm, 145kg
Obrovská ženská ve všech směrech. Milá, usměvavá, plná života, optimistická.
Vždycky jí rád potkam, pokecám, zvedne mi náladu. Má dvě děti, pracuje na směny, asi má štítnou žlázu, čsitě vyžraný to nemá.
Pořádá akce pro děti, je prospěšná. Hubnout se snažila, ale je to nad její síly.
Rozhodně jí neodsuzuju, snaží se držet rodinu pohromadě, působí pozitivně. A to je to, co na ní řeším. Ne její podíl tuku v tkáních. Je to její věc a mně nepřísluší to nijak řešit, nebo jí nějak radit.

Samozřejmě se shodnem na tom, že obezita je nezdravá, zatěžuje zdravotní systém, stejně jako chlast a kuřáci. Ale lidi s nadváhou mi před restaurací neotravujou život svym zapálenym cigárem a taky mě neobtěžujou svýma kecama v deliriu, případně na mě nejsou agresivní pod vlivem.
A to říkam jako člověk, kterej měl s chlastem problémy, od přírody neovládam svojí touhu po dalším alkoholu (když už v sobě nějakej mam), a pod vlivem se chovám nevypočitatelně a nezodpovědně. Málem se mi kvůli tomu rozpadlo manželství. Pít jsem přestal.