Děkuju moc za krásná slova, vážně si toho vážím. Ale ne, psaním se neživím. Jsem obyčejný chlap, co si rukama vydělává na chleba – mozoly na dlaních, prach na montérkách a někdy trochu oleje za nehty. Možná právě v tom je ten paradox – když člověk celý den pracuje fyzicky, slova se večer derou ven s o to větší silou. Neleštím věty jako spisovatel, spíš je opracovávám jako dřevo – hrubě, ale srdcem.