I'm impressed so much!!

Rozkošná, půvabná a... zdá se - neuvěřitelně zajímavá bytost... jisto jistě rozjasnila tento můj den!

Během fotografování jsi v tu chvíli doslova zastavila čas a navždy zvěčnila to nádherný, co se v něm odehrávalo...

Btw., popisek na tvém profilu je mi hodnotami hodně blízký.
Jen... (a možná jsi měla na mysli zároveň i to, co teď zmíním) já osobně dám - a nejenom u jiných, ale zkouším jít tím směrem čím dál tím víc hlavně u sebe - kromě toho racia i na něco,
na co jsme jako lidé, jako společnost postupně tak nějak, zdá se mi, pozapomněli a vytrácí se to možná čím dál tím víc...
Míním tím něco, co rozum možná až naopak nehezky zastřel... Naši přirozenost, intuici, tvořivost apod.
To, co nám možná bylo kdysi dávno - klidně i v pravěkých dobách - blíž, když jsme sice ještě tolik nedisponovali rozumem jako dnes, zato bych řekl, že jsme měli mnohem větší vnitřní svobodu. Tím nemyslím, že bych se snad chtěl sám vrátit do jeskyň nebo na stromy, ale
přijde mi, že jsme jako celek dost takoví sešněrovaní (pak naopak dochází možná někdy k o to větším emočním explozím z přetlaku). Napadla mě teď k tomu tzv. patologie normálnosti (viz psycholog Erich Fromm)...
Ale zase ne určitě každý... Někomu se dokáže oprostit se z mnoha společenských tlaků, když mu to není vlastní, a být v maximálním souladu sám se sebou... a přesto může vycházet se spoustou lidí okolo sebe a bez problémů fungovat na běžný bázi...
Když jsem dával příklad těch jakýchsi vlastností mimo proklamovaný rozum, měl jsem na mysli i (a vůbec celkově) krásu lidský duše (ale samozřejmě ne zdaleka u všech...). Řekl bych, že ona je ta určující, od níž se to všechno ostatní z větší části vlastně odvíjí... Myšlenky často vychází z emocí. A z myšlenek si samozřejmě následně pak tvoříme a zhmotňujeme svou vlastní realitu...

(Ono se to stejně všechno možná odehrává v mozku...
Ale jako lidé jsme si potřebovali nějak pojmenovat rozdíl mezi rozumem - vědomím, a naopak něčím niternějším, tedy duší - včetně podvědomí a nevědomí...
Lidský mozek já chápu jako takovou propracovanou biochemickou laboratoř, kde dominuje ten náš rozum. Ale jelikož je náš mozek zároveň nejsložitější strukturou ve vesmíru - tedy nám známém - je to i docela taková černá skříňka. Vědci ho nemají v podstatě vůbec prozkoumaný. Takže - možná je v něm vlastně obsažena i ta duše a vše náš rozum přesahující...
Who knows! Člověk, lidstvo - nikdy nedojdeme úplného poznání... Něco prostě nikdy nepoznáme. A je to za mě tak dobře...)

Ale třeba bys mě přivedla na jiný uvědomění... Co myslíš...??

P. S.:
Moc rád jsem na tomhle komentáři pracoval trochu "přesčas", abych dal dohromady svý momentální myšlenky, ohromen dojmem z tvého působivého alba a... z tebe samotné - tak, jak tě zde zatím můžu navnímat...
Tohle mě fakt baví a těší!