Sedím doma jen v kalhotkách… a přemýšlím, kdo by se asi zastavil, kdyby mě takhle viděl. Možná bych se jen usmál a nechal ho hádat, jestli to dělám schválně… nebo jestli jen čekám, až přijde blíž. 😏
Hledám muže, jehož mysl je mým bezpečím a jeho pochopení mým domovem. Toužím po rozhovorech do noci, po klidu v očích a po jistotě, že mě opravdu slyší.
Byl večer a byt byl tichý, jen světlo lampy kreslilo měkké stíny po stěnách. Mladý muž stál před zrcadlem, trochu nervózní, trochu zvědavý. Pod volným tričkem měl jemné kalhotky, které si oblékl spíš ze zvědavosti než z odvahy.
Když se pohnul, látka se lehce…
Mostrar mais
„Jemné prádlo, pomalé napětí a chvíle, kdy se kontrola rozpouští. Víš, o čem mluvím.“
