Libor seděl sám na zadní čtyřce v malém kloubovém autobuse číslo 295, který se klikatil mezi lesem a vilovou čtvrtí. Bylo po deváté večer, poslední spoje. Ticho, jen slabé hučení motoru a občasné zastavení u prázdných zastávek. Na zastávce „U Labutě“ přistoupil Tibor. Výrazný, vousatý muž s rameny jako stěna a tichým pohledem, který přesně věděl, kam se posadí – naproti Liborovi. Letmé kývnutí.…

Byl podvečer, tramvaj linky 22 se líně sunula Břevnovem směrem na Malostranskou. Vagon nebyl úplně prázdný, ale i tak v něm panoval zvláštní klid. Tichý šum kol a tlumené cinkání jako by tlumilo i myšlenky. Martin seděl u okna, sluchátka v uších, ale hudba hrála potichu – jen jako zástěrka. Byl zvyklý pozorovat lidi. A právě dnes mu oči sklouzly k někomu, kdo právě nastoupil na Marjánce. Kuba.…

Byl pozdní večer, většina lidí už odešla domů. V moderní administrativní budově svítila jen pár světel. Emil, šedesátiletý, šedovlasý muž na pozici firemního administrátora, seděl u stolu a dokončoval papírování. Myslel, že je v celé kanceláři sám. Dveře se tiše otevřely a dovnitř vešel Milan, mladý ředitel firmy. Vysoký, energický, sebevědomý. V ruce skleničku s vodou, košili rozepnutou u krku.…

Vlaďka byla žena, která nesla padesátku s noblesou a vášní. Zralá, sebevědomá, stylová. Když prošla obchodem, každý pohled patřil jí – a ne kvůli funkci. Měla charisma, auru, smyslnost, která se nedala naučit. Jen málokdo si však všiml, že její pohled často ulpíval na jediném muži. Dan. Pětadvacet. Klidný, pozorný, vtipný, ale nikdy drzý. Pracoval tam už dva roky, a právě to bylo na všem…

Kamil nastoupil do téměř prázdného vlaku směřujícího z Olomouce do Brna. V uších mu hrála tichá hudba, v hlavě se mu motaly myšlenky z nedávného pohovoru. Sedl si ke stolečku, vytáhl knížku, ale nečetl. Jen zíral z okna, trochu nervózní, trochu unavený. Na další stanici nastoupil muž — vysoký, se zádovou taškou a chlupatým svetrem, který působil tak pohodově, až to Kamilovi na chvíli zatajilo…

Jarka bydlela v činžáku už přes dvacet let. Elegantní, sebevědomá žena, která i v téměř šedesáti vypadala skvěle. Vlasy vždy upravené, šaty, co lichotily její postavě, a oči, které uměly okouzlit na první pohled. Když šla po chodbě, sousedi si šeptali – měla sexepíl, který se nedal přehlédnout. Jednoho dne se do domu nastěhoval Vojtěch, kluk kolem pětadvaceti. Student, ale zároveň už pracoval na…

Když Vavřinec dorazil do Berlína na víkendový taneční workshop, netušil, že bude sdílet pokoj s dalšími dvěma muži. Dostal poslední volné místo – v moderním hostelu, třílůžkový pokoj. Nepříjemnost? Ani ne. Spíš výzva. Kenji dorazil první. Měl elegantní styl, hranaté brýle a smysl pro sarkasmus, který okamžitě prozradil: „Spolubydlení s cizími lidmi – nejrychlejší způsob, jak si uvědomit, jestli…

Aleš šel do sauny spíš z nutnosti než z touhy. Poslední dobou mu kolegové říkali, že by měl trochu vypnout a myslet i na sebe. V jeho pětatřiceti už nebyl žádný atlet – trochu bříška, ale jinak sympatický chlap, který působil spíš přátelským než dravým dojmem. V sauně bylo poloprázdno. Sedl si na horní lavici, zavřel oči a nechal horký vzduch, aby mu prohřál tělo. Když po chvíli otevřel oči,…

Martina byla známá mezi studenty jako ta „nedostupná“ – nejen kvůli své přísnosti, ale kvůli tomu, jak vypadala. Dlouhé, vlnité tmavé vlasy, ostře řezané rysy, rudá rtěnka a postava, kterou by jí mohly závidět i třicítky – i když jí už dávno nebylo dvacet ani třicet. Vysoká škola, fakulta společenských věd. Tady učila rétoriku, a dělala to tak, že i nejmladší rebelové seděli zticha a fascinovaně…