“...A co ještě chceš?” Špitla, když se k ní zezadu přitisknul a i přes svou sílu něžně objal. “Ještě...?” Jako by se na okamžik zamyslel, co vlastně ještě chce. To byla však jen taková drobná lest. Zlehka ji kousnul do ušního lalůčku. V tom co ještě chce měl jasno. “Ještě se chci napít ze tvé kouzelné studánky.” Zasnila se a v myšlenkách letěla k jejich poslednímu setkání. Jako by v sobě opět…

Zvláštní napětí a nervozita je cítit ve vzduchu. Je vidět v očích a pohybech mých druhů. Nyní se rozhodne. “Šik!” Zaburácí silný hlas velitele. Rameno na rameno, štíty zaklesnuty v pevnou hradbu. “Krokem v přééd!” Dáváme se jako jeden muž do pohybu. “Klíín!” Zní jako zahřmění od samotného Peruna. Přeskupujeme se, řadíme do tvaru připomínající kančí rypák. Zrychlujeme. Dech jako by se na okamžik…

Nuže Vážení a Velevážení. Jelikož je to soutěžní pokus - učiňte to jedno kliknutí navíc pokud Vám za to povídka bude stát... Nebo i když Vám z ní bude stát :D Veselá příhoda? Moje bývalá přítelkyně to tak rozhodně neviděla :D Inu, to bylo tak. Je den jako malovaný. Tuším že pátek. Konec jara. nějakých 10let zpátky. S Jitkou jsme už dva roky spolu. Je to fajn střelená holka s čupr postavičkou.…

Pátek. Cestou z práce ji hlavou běží myšlenky na všechno a na nic. Týden byl hektický. Práce hodně. Pomalu se blíží ke dveřím do bytu. Něco je jinak. Obálka s jejím jménem přilepená na dveřích. Na obličeji je patrné snad - pohoršení? Strhne ji. Odemkne. Zapne varnou konvici a klesne do křesla. Probudí ji až hluk vroucí vody. Až se podivila jak rychle jí padla víčka. Dnes nemá na nic moc náladu.…