Neznám ženu, která by neměla slabost pro chlapy v uniformách...patřím mezi ty, které z uniforem mají respekt ale hlavně z nich pěkně šílí... Proto, když me někdy zastaví strážci zákona, aby mě zkontrolovali, pokutovali nebo upozornili v hlavě se mi odehrávají pěkné šílenosti.. Jeden takový fízlík jezdívá do naší vsi na chalupu, kterou zdědil po smrti prarodičů. Hezký si ji zvelebuje... Pomyslim…

Žiju na vesnici už od narození. Kolem dokola samý les... Je to tkzv. díra, kde lišky davaj dobrou noc... Kolem meho pozemku spoza stromů a lesa vyčnívá pár chat kde tráví ,,měšťâci,, své letní prázdniny nebo jakékoliv volno v roce... Vánoce, Silvestr, jarní prazdniny... Počátkem minulého roku, kdy začala ta šílenost s pandemií jsem spozorovala, že se do jedné z chatek nasáčkoval jeden z majitelů.…

Usmála jsem se a poprosila ho o šálek čaje a šla do jeho koupelny. Veškeré svršky jsem svlekla a na mé deštěm smáčené tělo oblékla teploučký župan. Vymáčkla jsem zbytek vody z vlasů a nemohla se dočkat teplého čaje... Vešla jsem do kuchyně, kde byl místo jídelního stolu velký masivní stůl s lavicemi pokrytý bílými kožešinami.Pohodlně jsem se uvelebila na jedné z kožešin a za chvíli predemnou…