Seděla naproti mně a dělala, jako by vůbec netušila, co se mi honí hlavou. Jenže moc dobře věděla, co dělá. Ten její pohled, lehký úsměv a způsob, jakým si pomalu přehodila nohu přes nohu, mě nenechával v klidu. „Na co tak koukáš?“ zeptala se nevinně. „Na tebe,“ odpověděl jsem bez přemýšlení. Usmála se ještě víc. Vstal jsem, pomalu k ní došel a zastavil se těsně před ní. Neuhýbala pohledem.…
