Všechno už viselo ve vzduchu. Neptali jsme se jeden druhého, co bude. Nepotřebovali jsme slova. Když zaklepal na moje dveře, měla jsem už skleničku vína dopitou. Otevřela jsem mu v tílku, bez podprsenky. Viděl to. Zahlédla jsem, jak se mu krátce zachvěly rty. „Jen na chvíli,“ řekl. Lhal. A já mu to dovolila. Zavřela jsem za ním dveře. Seděl na okraji postele, díval se do země. Já stála u okna.…