Vzduch v ložnici byl těžký vůní santalového dřeva a něčeho, co Viktor nedokázal přesně pojmenovat, ale co ho vždy spolehlivě nutilo klesnout na kolena. Byla to vůně její moci. Elena stála u okna, v ruce sklenku vína, a ani se na něj nepodívala, když vstoupil. „Klekni si, Viktore,“ pronesla tiše. Nebyl to rozkaz vykřičený v hněvu, ale konstatování faktu. Viktor poslechl okamžitě. Chladná dřevěná…
V sídle na okraji útesu se čas zastavil. Vzduch v hlavním salonu byl těžký vůní santalového dřeva a drahého tabáku, která se mísila s kovovým nádechem blížící se bouře. Madam, oděná do šatů z černého hedvábí, které při každém pohybu tiše šustilo jako křídla nočního ptáka, stála u okna. Její silueta se rýsovala proti bleskům křižujícím obzor. Nebyla to žena, která by prosila. Byla ztělesněním…
Šero v komnatě prořezával jen úzký paprsek světla, který pronikal skrze těžké sametové závěsy. Vzduch voněl drahým dřevem, kůží a lehkým závanem parfému, který patřil jediné osobě v domě – Paní. Viktor stál nehybně uprostřed místnosti, srdce mu divoce bušilo proti žebrům. Každý nádech pro něj byl připomínkou jeho naprosté oddanosti. Dnes večer nebyl obyčejným sluhou, který diskrétně plní…
