Vstávám před pátou, rychlá ranní hygiena, dát vařit čaj, rychle na sebe hodit něco pohodlného, do košíku naskládat potřeby na ranní piknik, čaj přelít do termosky aby i za hodinu byl teplý a můžu vyrazit. Sedám do auta ještě za tmy a cesta i přes ranní provoz lidí spěchajících do zaměstnání ubíhá celkem rychle. Přesně ve čtvrt stojím na smluveném místě pod zvířetníkem a vyhlížím tě v podchodu.…

Není to tak dlouho, zrovna jsem se vrátil z dovolené u moře. První den v práci, vešel jsem do kanceláře a hned se ozval telefon. ,,To snad ne, ještě jsem si ani nestačil sundat bundu a už někdo otravuje! “ Zvedám sluchátko a …….nestačím se divit…. ,,Ahoj tady Hanka.“ Chvilku bylo ticho…aha, moje kamarádka z dětství! Zůstal sem tak trošku paf….. ,,Tebe sehnat je nadlidský výkon Bobe,“ prolomil…

Uprostřed rozlehlé dřevem obložené místnosti stojí těžký akademický stůl z tmavého dubového dřeva... ...oknem na něj dopadají večerní sluneční paprsky. Místnost prostupuje letní bouřkové dusno, u pootevřeného okna se zaprášený těžký závěs ani nepohne, venku nezafouká, nikde se ani lísteček nezachvěje. Za stolem sedíš Ty, mladá tmavooká asistentka, opravuješ testy svých studentů ...v tom…