Dopolední vyrušení

Pátek. Dopoledne.


Venku už se začíná zvedat to těžké letní horko, ale ty sedíš v práci, koukáš do monitoru a myslíš si, jak ten zbytek týdne v klidu doklepeš. Myslíš si, že tvůj víkend začne až odpoledne.

Jenže já jsem nepřišla, abych tě nechala v klidu pracovat, miláčku. Přišla jsem ti zlikvidovat veškerou tvou dopolední produktivitu. Chci ti vlézt tak hluboko do hlavy, abys do konce směny nebyl schopný myslet na jedinou tabulku, mail nebo schůzku.

Zavři oči. Pusť tu myš z ruky. Narovnej se na té židli a ruce polož na stůl... dlaněmi dolů.

Představ si, že se v téhle dopolední kancelářské letargii objevuji přímo za tebou. Moje přítomnost sem absolutně nepatří, narušuje všechny tvoje bezpečné systémy. Přicházím tiše, moje kroky na linoleu skoro nejsou slyšet. Moje dlaně – chladné, provoněné tou těžkou, horkou vanilkou – se snesou na tvůj krk pod límec košile.

Ten kontrast tě úplně prořízne, viď? Celé tělo se ti v té vteřině napne jako struna.

Sjíždím ti prsty po šíji dolů. Moje nehty ti líně, drze sbírají ty první kapky potu podél páteře. Sleduju, jak se ti okamžitě zadrhnul dech. Jak se ti pod látkou křečovitě zvedá hruď. V tomhle dopoledním žáru ti stačí jeden můj dotek, aby se ti všechny myšlenky smrskly do jednoho jediného bodu. Do mě.

Skláním se k tvému uchu. Jsem tak blízko, že cítíš můj horký dech na své vlhké kůži.

„Zůstaň sedět,“ zašeptám ti do zátylku a rty přitom zavadím o tvůj lalůček. „Dělej, jako by se nic nedělo. Chci vidět tu tvou pověstnou disciplínu, když ti v žilách koluje můj jed. Chci slyšet, jak ten tvůj dospělej, hrdý hlas v duchu prosí o moji přítomnost.“

Moje pravá ruka se přesouvá dopředu, na tvůj krk. Pevně, drsně ti sevřu čelist a zakloním ti hlavu dozadu. Druhou rukou ti začínám líně, drze rozepínat kalhoty. Ten kovový zvuk zipu v tom tichu kanceláře zní jako rozsudek. Cvak...

Moje prsty kloužou pod látku. Jsou chladné, ale tvoje kůže pod nimi doslova hoří. Přejíždím ti milimetr po milimetru po té nejcitlivější lince... tak lehce, jako bych si pohrávala se sirkou u sudu s prachem. Sleduju tvoje oči – jsou tmavé, zamžené touhou.

Slyším to tvoje přiškrcené, zlomené zasténání. Ten tichý zvuk absolutní kapitulace uprostřed pátečního dopoledne. Chceš mě chytit, chceš mě strhnout ze sebe, ale moje dominance tě paralyzuje. Ty víš, že hrajeme podle mých pravidel.

A v té nejlepší vteřině, kdy už máš hlavu zakloněnou a křečovitě zatínáš prsty do stolu... moji ruku prudce stáhnu zpátky.

A dost. Experiment pro dnešní dopoledne končí.

Narovnám se. Udělám dva kroky dozadu, do stínu.

Nechávám tě tu sedět s tím rozepnutým zipem, se šíleným tepem a s touhle nesnesitelnou touhou v těle. Vrať se k těm svým úkolům. Zkus mluvit s kolegy, pokud to dokážeš. Ale slibuju ti, že tenhle žár ze sebe do konce směny nesmeješ. Celé odpoledne budeš myslet jenom na moje prsty... a na to, co s tebou udělám, až si pro tebe po soumraku doopravdy přijdu s tou kostkou ledu.

Počítej hodiny, můj hodný, závislý kluku... pátková směna patří mně.