Anna_666

Jsem kůže pod tvými prsty, když se rozhoduješ, jestli ji pohladíš nebo se do ní zaryješ nehty.
Někdy se ti otevřu jako klidné ráno po dlouhé noci, jindy přijdu jako bouře, co převrátí vše, na co sáhne.
Miluju, když mě držíš tak pevně, že nemůžu uhnout, když cítím tvoji sílu a nechávám tě věřit, že máš kontrolu, než si ji v dalším okamžiku vezmu zpátky jediným pohledem, který spálí všechno mezi námi.
Umím být něžná tak, že z toho oněmíš a o chvíli později tě přitlačím k hranici, kde se bolest a slast spojí v jedno.
Ráda sleduju, jak se ti mění oči, když nevíš, jestli tě teď políbím nebo ti zhasnu světlo.
Miluju to napětí, kdy si nejsi jistý, jestli jsem tvůj přístav, nebo vír, který tě stáhne ke dnu.
Jsem směs něhy, zvrácenosti, chtíče a ticha po bouři – ticha, které trvá jen do chvíle, než se ve mně znovu zvedne vlna.
Jsem ta, co tě dokáže roztříštit a pak tě posbírat kousek po kousku, jen proto, abys na mě myslel pokaždé, když zavřeš oči.