Jak jsem zažil vzrušení s pošťačkou Oslovování žen přímo na ulici, v marketech či na poště mě nikdy zrovna moc nebralo. Zkusil jsem to poprvé asi v 17 letech, potom párkrát na VŠ a krátce po ní, nějakých 20 let zpátky. Nelíbilo se mi to ponejvíce proto, že ženské odmítnutí mě vždycky naprosto zničilo, bylo to pro moje sebehodnocení a sebevědomí jak termonukleární zbraň. Netřeba asi zmiňovat, že…

Myslím, že se jmenovala Karen, byla z Británie. Poprvé jsem se s ní setkal v jakési restauraci v Kathmandú na seznamovací večeři - měli jsme v plánu vyrazit na 3 týdny na trek do Himalájí do základního tábora pod horou Manaslu, pak nějaké kláštery v horách a zakončit to výstupem do průsmyku Larke....a tak nás místní cestovka pozvala na seznamovací večeři do docela pěkné restaurace v centru města.…

Tohle bylo asi bezkonkurenčně zatím nejzábavnější rande mého života. Keiru jsem poprvé potkal v rockovém baru na ostrově Samui. Britka, krev a mlíko, měla docela pohlednou tvář. Všiml jsem si, že po mně od sousedního stolu pokukuje. Jenže já už tam docela chvíli seděl, poslouchal svělou rockovou kapelu.... a hlavně už jsem měl celkem slušně nakoupíno. A tak jsem se zvednul a šel jsem zaplatit.…