Když se člověk odstěhuje a opustí svůj domov, odstřihne se i od části svého života a své minulosti. Přítomnost, jakkoliv úžasná, je někdy k nesnesení, a tak člověk potřebuje nějaký čas k oddechu, aby se mohl oprostit sám od sebe a ujasnit si, co podniknout dál. Pamatuju si každý detail, kdy jsem svůj starý domov viděla naposledy. Rezavá ušatá příšera za zadním sklem auta, ztichlá zahrada a v…
Miluju kontrasty. Studenou černou podlahu a světlý kašmírový koberec, který hřeje pod nohama jako peří čerstvě vylíhnutých ptáků a je měkký jako lesní mech. Postele, které by mohly vyprávět příběhy, že by vám z nich hořely uši jako ve čtrnácti, ale přitom byste to na nich nepoznali. Tenhle dům jsem stvořila kdysi dávno, pro sebe a pro moje potěšení. Pro milování z čisté lásky i zvrhlé bezduché…
Pozorovala jsem tyhle dva při procházce centrem historického italského městečka. Seděla jsem si v poklidu, popíjela své affogato a sledovala cvrkot kolem. Když se na okraji mého zorného pole objevili tihle dva, bylo to, jako bych dostala ránu elektrickým proudem. Ostatní lidé kolem nich, turisti v žabkách a od sluncem spálené tetky v polyesterových tunikách s fejkovými kabelkami, jako by najednou…
S blížícím se podzimem na mě padla nostalgie. Procházím pod stromy, na kterých díky intenzivnímu dešti začalo žloutnout listí takovým tím zvláštním způsobem, kdy listy přeskočí podzimní zbarvení a přes občasné rezavé fličky začnou jít rovnou do hněda. Nemám náladu se ani oblékat, ani pravidelná ranní sprcha, mytí a fénování vlasů mi nedělá radost jako obvykle. Probírám se hedvábně hladkými…
Miluju návraty domů. A je úplně jedno, jestli jsem byla pryč dva týdny nebo dvě hodiny. Cvaknutí zámku dveří, černá dlažba a důvěrně známá vůně, jenom moje. U zrcadla se zlatým rámem zouvám lodičky, odkládám kabelku a věším křivák na ramínko, to je signál, že jsem doma. Pokračuju dál, rozepínám košili a sundávám sukni. Chvíli se jen tak courám v punčochách, kalhotkách a podprsence, jdu se napít…
Venku se ochladilo a bez sluníčka, které dokáže díky velkým oknům zahřát kancelář i v zimě, je mi pěkná zima. Sedím u stolu ve svetru a ruce na klávesnici mám úplně ledové. Jdu si uvařit kávu a cestou od kávovaru se stehny v tenkých punčochách přitisknu k radiátoru, ramenem se opřu o výklenek okna a pozoruju provoz v kadeřnictví naproti. Díky prosklené fasádě mám dění v protějších domě jako na…
Odjakživa chovám nevysvětlitelnou náklonnost k ptákům všeho druhu, proto si jejich přízeň už dlouhá léta získávám štědrým zásobováním krmítek. Počasí se u nás tento týden z teploučkého podzimu přehouplo rovnou do předadventních mlh a jinovatka, která se po ránu válela na trávě, jako by mi vyčítala, že jsem letos prostě zaspala. Ukolébaná letním horkem a voňavým babím létem jsem zapomněla, že…
Přála bych si to vytesat do kamene nebo aspoň zachytit na fotce, protože vím, že se to nebude jen tak opakovat. Klečí na zemi mezi mýma nohama obtaženýma koženými legínami a objímá mě kolem pasu, já celá v černém, on ve světlých kalhotách a černobíle kostkované košili. Na krku cítím jeho dech a drobné polibky. "Chci ti něco říct," v hlase mu zní omluva už předem. Nemá se za co omlouvat, ale…
Je to jenom taková amatérská nahrávka, úryvek z večera. Zítra se uvidíme, ale beru si to osobně. Chci si to brát osobně, chci, aby ten úryvek byl pro mě a o mě, i když pravděpodobně není vysoká. Pro něj je to radost z hudby, radost z večera s kamarády, esence přátelství a proces tvorby. Já bych si to při svém aktuálním rozpoložení nejradši nechala vyšít zlatou nití na polštář a ještě…
Nečekal to. Přišla po letech, podle hlasu i očima poznal na první dobrou, že je to ona. A přesto byla jiná. Nechala si dorůst vlasy a celkově vypadala trochu jinak, mladší a přitom dospělejší. Přesto to byla pořád ona. Holka, která otevírá dveře hlučně, s energií stoleté vody. Jediný rozdíl byl v tom, že teď už o sobě nepochybovala a moc dobře věděla, co dělá. Místo nedospělé neohrabanosti přišla…
