Podle mě je to téma, nebo otázka, kterou více či méně řeší spousta lidí, žijících v dlouhodobém svazku :)
Kdybych měla poskytnout svůj osobní pohled - jsem dvakrát rozvedená, protože když jsem si uvědomila, že se ten vztah nemá posunout kam dál, respektive ustrnul do podoby soužití vedle sebe, bez té tolik potřebné komunikace (a pár dalších roztodivných problémů :), řekla jsem si, že život je příliš krátký na to, v takovém vztahu setrvat.
A ony právě ty děti, fajn lidi okolo, zážitky, radost ze života a těch denních drobností, které umí zvednout náladu, umí mně osobně život naplnit takovou mírou, že ani nemám potřebu to s někým sdílet.
Pak je tu samozřejmě otázka sexu, ale ta je vždy, podle mě, ta nejjednodušší co se týče řešení :)
Ale jak píšu, je to můj osobní náhled a je přirozené a naprosto v pořádku, že jiní lidé na to nahlíží jiným způsobem. Zdaleka ne každé rozhodnutí musí být to správné. Ale když už k němu dojde, je třeba se s ním popasovat 🙂

Řekla bych, že o věku to není. Spíš o podstatě vnímání smyslu serveru. Vemte si třeba zdejší chat, dřív byly alespoň některé místnosti fajn na pokec, ať už běžných témat, i těch lechtivých. Sdružovali se tam lidé, kteří se znali dlouhodoběji, ať už virtuálně, či fyzicky. Dnes, když "vlezu" kamkoliv, vidím jen heslovitou změť výkřiků do tmy, které mi připomínají téměř nějaký potemnělý trh s bílým masem, a to bez ohledu na pohlaví a zmíněný věk. Berte to, prosím, jako pohled s nadsázkou :)