Pondělí jako každé jiné. Kdyby teda nebylo velikonoční. Zatímco většina holek znuděně čekala za dveřmi svých domovů, až zazvoní koledníci s pomlázkami, já jsem vyrazila na procházku. Po chvilce brouzdání lesoparkem jsem se posadila na lavičku. Nikde nikdo. Až po…
Zvonil přesně na čas. Domluvili jsme se, že se zastaví, aby si prohlédl prostor, do kterého budu chtít od něj vytvořit nábytek na míru. Otevřela jsem dveře a první, co jsem ucítila, byla vůně dřeva. Taková ta čistá, teplá, trochu drsná. A pak jsem se podívala na něj. …
Do klubu jsem vešla ve chvíli, kdy se oslava přehoupla do té nejpříjemnější fáze. Alkohol už uvolnil ramena i smích, hudba byla hlasitá, ale nevtíravá. U stolu jsem je poznala okamžitě. Ten první byl nepřehlédnutelný. Široká ramena, silné paže, tričko napnuté tak, že…
Když jsem se toho odpoledne vplížila do kanceláře mého šéfa, byla jsem si jistá jedinou věcí: buď se mi to povede, nebo mě vyrazí. Ten risk mě neodolatelně přitahoval. Asi kolem 15. hodiny, kdy všichni v kanceláři byli zabraní do práce, jsem se přesunula do šéfovy…
Konečně jsem pochopila svůj význam. Nemám to tak, že "no tak si zakouřím", ale jako pud sebezáchovy, ukojeni hladu, chtivé sání pro porci teplého semene. Nechci žádné city. Naopak, muž by měl být s nadhledem, vědět, že on velí a čubí jen slouží jako nádoba pro jeho… Показать больше
Psali jsme si měsíce. Pomalu, opatrně. Byl stručný, přímý. Někdy odepsal hned, jindy za tři dny. Věděla jsem, že je zadaný, proto jsem se kontrolovala a příliš jsem ho sama nekontaktovala. V každé jeho větě bylo ale něco syrového, nevyřčeného. Cítila jsem, že mě zkoumá…
V posilovně bylo ráno nečekaně ticho. Jen cinkání činek, rytmus běžeckých pásů a tlumené funění těl narušovalo jinak ospalý klid. Každý byl ponořený do svého. A pak jsem ho uviděla. Stál u dřepovací klece. V šedých šortkách, které se mu napínaly na masivních stehnech,…
