Je logické že po pár pivech musí něco ven,už jen proto aby se uvolnilo místo pro další …stojím si tak nad žlábkem a sleduju proud moči,koutkem oka jsem zaznamenal že si někdo stoupl vedle mne,zvedl jsem hlavu a podíval se,ne tohohle týpka neznám,nikdy jsem ho tady…

Motto:“Není třeba házet žito do flinty,někdy stačí složit uhlí“… Konec léta a já vegetil doma,do začátku akademického roku spousta času,prostě pohoda jen courat a koukat se kolem,takže mým očím neunikl vůz Uhelných skladů vyjíždějící od domku pana Nováka i…

Už je to tak dávno že by bylo skoro na místě začínat tím typickým: Za devatero řekami a devatero hor“ – ale bylo to plně jinak,za spoustou ostnatého drátu na hranici byla taková zem s trochu svérázným pravidlem v určitém věku omezit život mladým mužům pobytem v…

Když dosáhnete na tu osmnáctku věku zdá se že svět je váš a vše bude jak budete chtít,že vás nic nepřekvapí…. ….pak vás jednou potřeba zažene na záchodky na libereckém nádraží,stojíte nad mušlí a říkáte si že ten co stojí opodál nějak dlouho oklepává svůj penis,než…

Je to nějak dáno že spoustu věcí si prostě vybrat nemůžeme,třeba rodiče,spolužáky a nakonec i spolupracovníky,pokud tedy nejsme ministři nebo prezidenti – v tom posledním jsem mohl být ale víc než spokojen,ač v kolektivu nejmladší přesto v pohodě. Absolutním opakem byl…

Opět něco autobiografie …. Není žádným tajemstvím že se ve vězení nedostává žen,člověka to donutilo zvláště po prodělání pořadu s baletem České televize k nějaké té ruční práci,ale v nabídce také byla možnost využít nabídky některého z odsouzených pro „kuřáckou…

Opět něco autobiografie – rok 1975(bože jak je to dávno) jsem trávil v zařízení honosně nazvaném Nápravně výchovný ústav (NVÚ),jako odměnu za to že jsem zcela nežil spořádaně a dle představ soudu a navíc udavači a spolupracovníci VB se tehdy nesměli bít,ale na mém…

Pocit kdy vám v pět ráno zazvoní telefon je k nasrání,navíc když vás osloví neznámý hlas s dotazem co děláte,není nejpříjemnější…. „Co bych dělal,ještě spím“,odpověděl jsem a zkontroloval jsem číslo,stejně jako hlas mi ale nic nenapovědělo… „Už jsi dneska…

Opravdu nešlo ho nepřehlédnout,uprostřed parku pod lampou,kalhoty a vše ostatní u kotníků a v ruce péro které pomalu protahoval …původně jsem ho chtěl taktně minout,ale protože k oné části mužského těla mám velmi kladný vztah rozhodl jsem se podívat blíž,nestál mu…

Kdysi se mi stala taková zvláštní věc,ve vlaku si vedle mne sedl starší muž a při rozhovoru mi začal dávat zvláštní otázky,všechny začínaly většinou tázacím tónem „…jestli už…“,co mne tenkrát hodně překvapilo nebyl jejich obsah ale reakce mého těla,vyvolaly u mne totiž…