Neskutečně jednoduchá otázka, že? S neskutečně jednoduchou odpovědí, na kterou, když moc, tak úplně stačí jen dvě písmena. JO a nebo NE. Tak proč, když se na tuto otázku někoho zeptám, nebo naopak, když se na tuto otázku někdo zeptá mě, tak jediné na co se povětšinou…
„Přitul se ke mně,“ řekla rozněžněle a on se přitulil. Usmála se, uchopila jeho levou ruku a položila ji na svá ňadra. Nyní se usmál i on a pevně se k ní přitiskl, jako by to mělo být naposledy. Leželi v tom harmonickém objetí ne jako dvě, ale jako jedno tělo. Jedna…
Trvalo mi spoustu let, než se ve mně něco zlomilo, já se vybodl na ta mrzká dogmata, kterými mě od mládi krmili a přestal odmítat štěstí, jež se mi nabízí. Něco se zlomilo a já si uvědomil, že už jsem dost starý na to, abych se místo sebeukájení pro jednou zkusil…
Proč hodné holky touží po grázlech a hodní kluci po mrchách? Tahle otázka se řešila v Bravíčku snad už v dobách, kdy dívky v sedmé třídě objevovaly svou sexualitu nad plakáty Martina, Aleše a zbytku členů Lunetic. A od té doby se nic nezměnilo. Co je to, co nás láká…
„Neměl bys mi tolik věřit. Zklamu tě. Ublížím, raním, stejně jako všechny před tebou. Nemiluj mě. Budeš plakat.“ To mi řekla před několika lety ona. „Člověk se vystavuje v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechá ochočit.“ To mě ale zase naučila liška Malého…
Každoročně naše firma pořádá sportovní den spojený s wellness. Odpoledne se všichni příjemně unaví sportovními aktivitami a večer se posedí u dobrého vína, a kdo chce, může se zrelaxovat v sauně, vířivce, nebo si třeba zaplavat v bazénu. Já se na tuhle akci těším vždy…
Kradmo k němu zezadu přistoupila, přiblížila své rty k jeho uchu a cosi mu důvěrně a velmi pomalu pošeptala tak, aby přitom pocítil její žhavý dech. Po chvíli své rty vzdálila, smyslně se usmála a lehce upila ze své sklenky. On nehnul ani brvou. Kdyby v tu chvíli ale…
