Stojím v plném autobuse.... Školáci, lidi z práce...všichni se těší domů. Držím se madla a vlastně bych ani nemusela....dav by mi nedovolil upadnout. Cítím jak mi něco přejelo přes zadek...tak divně... Podívám se za sebe. Zahlédnu starší paní a školáka se sluchátky na…
Je večer jako každý jiný.... Já v županu, ty s ručníkem kolem boků. Na stole zapálená svíčka a dvě skleničky vína...užíváme si, že jsme sami....bez dětí... Koukáme si do očí a oba v nich vidíme touhu, chtíč, tajné sny a fantazie....ale jen ty, které před sebou…
Mám narozeniny a ty se tváříš jak tajemný hrad v Karpatech. "Zlato mám pro tebe překvapení. Správnej narozeninovej mejdan." No nevím jak moc bude správnej. Víš moc dobře, že nejsem žádná, velká pařmenka. Tuhle myšlenku raději nahlas neříkám. Zaparkuješ a vedeš mě k…
Dotkni se mě.... Jen tak letmo, jako sněhová vločka, která se snáší z nebe... Dotkni se mě.... Tak, jako se dotýká slepý, aby si prsty prohlédl, co očima nevidí... Dotkni se mě.... Jako se dotýká tváře první sluneční paprsek.... Dotkni se mě.... Nedočkavě, jako se…
Strach?.... tím to vše začalo.... "Prosím, přestaň už míchat to kafe. Ukaž mi to už. Víš, že jsem zvědavá." zvědavostí poposedávám a čekám až mi konečně ukážeš, to na co jsem se těšila. Vyndaváš obojek, pouta ....a vodítko..". Jak jsou krásně lesklý.".. Musím si na ně…
Strach? Skrytá touha.....a teď další řádky.... Každý den moje prsty běhají po klávesnici telefonu....každý den vzduchem letí vzkazy a zprávy tam a zpátky. Těším se každý den na naše špitání o našich tajných snech a fantaziích. Mám dojem, že snad většinu dne myslím…
Pokračování, které navazuje na povídku Strach? Jsem nervózní a zároveň mě polévá horko. Srdce mám až v krku a cítím takové zvláštní vzrušení. Za chvíli dorazí.. Podívám se do zrcadla.... No snaha byla... Co blbnu? Kolik mi je? Vždyť vím, že sem nejede kvůli mejm…
