Byl červenec a město se dusilo v horku. Od rána slunce pálilo, ale k večeru přišla ta nejhezčí část dne – kdy teplo zůstávalo, ale všechno se zpomalilo. Matěj ležel v trávě na břehu rybníka, poslouchal šplouchání vody a v ruce držel knížku, kterou stejně už půl hodiny…

První ráno roku 2024 bylo mrazivé, tiché a čisté. Adam a Dominik seděli na okenním parapetu Dominikova bytu s hrnky horké kávy v rukou. Venku město zvolna procitalo z nočního veselí, ulice byly téměř prázdné a poseté zbytky prskavek a šampaňského. „Pamatuješ, co jsi…

Zvuk prskavek a vzdálené rány petard naplňovaly noční vzduch, zatímco městem se nesly slavnostní nálada a smích. Dominik nikdy nebyl velkým fanouškem silvestrovských oslav, ale letos si slíbil, že konečně vyrazí mezi lidi. Po třech letech vztahů, které skončily…

První sníh pokryl pražské ulice jako měkký bílý plášť. Martin stál na Staroměstském náměstí, pod obrovským vánočním stromem, ruce zastrčené hluboko v kapsách kabátu, aby aspoň trochu unikl mrazu. Lidé kolem něj se smáli, voněl svařák a skořice, ale on cítil spíš…

Byl to jeden z těch večerů, kdy svět venku zůstává zahalený ve tmě, zatímco vnitřní svět dvou lidí se rozsvítí do teplého a bezpečného prostoru. Adam a Tomáš seděli vedle sebe na pohovce, společně sledovali film, ale jejich pozornost nebyla na ději. Vzduch mezi nimi…

David neměl v plánu zastavovat se v té malé kavárně na rohu. Den byl dlouhý, úkoly v práci nekonečné, a jediné, co si přál, bylo sednout si domů s pizzou a ztratit se v seriálu. Ale když míjel výlohu, jeho pohled se na okamžik zastavil. U jednoho z oken seděl kluk –…

David seděl na lavičce u opavského nádraží a nervózně pohupoval nohou. Podzimní vítr si pohrával s jeho šálou, zatímco se mu hlavou honily myšlenky na všechno, co v životě nestihl, a na to, co by chtěl změnit. Miloval knihy a psaní, ale ve své malé vesnici se s nikým o…

Lukáš neměl rád davy. Hudbu ale miloval, a tak se překonal a vyrazil na podzimní koncert pod širým nebem, který se konal v městském parku. Vzduch byl chladný, voněl listím a vzdáleným kouřem z ohňů. Stál trochu stranou, ztracený ve svých myšlenkách, když kapela začala…

Filip seděl na okenním parapetu, kolena přitažená k bradě. Lukáš vešel do pokoje s hrnkem horké čokolády a posadil se vedle něj. Bylo ticho, ale ne nepříjemné. Vzduchem voněla skořice a za oknem blikaly vzdálené hvězdy. „Na co myslíš?“ zeptal se Lukáš po chvíli. Filip…

Filip a Lukáš seděli na měkké pohovce v malém bytě, jen při tlumeném světle stolní lampy. Venku padal jemný déšť, kapky tiše bubnovaly na okno, a v místnosti vládl klid. Filip se opřel dozadu, nohy natažené přes Lukášovy. Oba mlčeli, ale v tichu mezi nimi bylo cítit…